Ukrajina se všemožně brání ruské invazi, NATO může pomoci pozemními protileteckými systémy. Jsou velmi účinné

Ukrajina se všemožně snaží bránit ruské přesile ve vzduchu. Žádala zřídit nad svým územím bezletovou zónu a diskutovalo se také o dodávce letadel MiG-29 z Polska na Ukrajinu. Ze Spojených států ale zaznělo, že ukrajinské síly potřebují i pozemní protiletadlové zbraňové systémy. Odborníci se shodují, že na boj s ruskými letadly by nyní byly vhodnější mobilní pozemní systémy PVO, zvláště když se ruská armáda v poslední době soustředila na ničení ukrajinských leteckých základen.

Rakety z MANPADS mají omezení

Západní země samozřejmě protiletadlové zbraně Ukrajině dodávají, protože vědí, že její protiletadlová obrana nebyla silná. Skutečností ale zůstává, že jde téměř bez výjimky o systémy MANPADS, tedy z ramene odpalované rakety, jako je například americký Stinger. Ačkoli jde o moderní zbraně, mají jen malý výškový i dálkový dosah. Ty nejlepší dostřelí jen něco nad čtyři kilometry do výšky a osm do dálky. I když s nimi Ukrajinci dosáhli úspěchů, jsou vhodné spíše proti pomalejším vrtulníkům než proti bojovým letadlům.

Opravdovou efektivní obranu by zajistily jen systémy středního a dlouhého dosahu, které dokážou zasáhnout cíle i ve velkých výškách, ve kterých bojové letouny protivníka většinou operují. Dokážou pokrýt i mnohem větší plochu. Západ takové systémy splňující soudobé požadavky samozřejmě má, navíc s velkou a ověřenou efektivitou. Jsou sice poněkud drahé, ale hlavní problém je v tom, že ukrajinští vojáci je neumějí obsluhovat. Jejich výcvik by trval řádově měsíce. Jedinou rychlou možností je v současné chvíli dodat Ukrajině zbraně, které její vojáci znají.

Takové zbraňové systémy mají i některé země NATO. Jsou to protiletadlové systémy pocházející z období Sovětského svazu, které Ukrajina také vlastní, a umí je tedy provozovat. Nejde sice o ty nejmodernější systémy, ale i ony zaznamenaly proti ruským silám řadu úspěchů. Co přesně by Ukrajinci potřebovali by měl Západ vědět, protože krátce před zahájením konfliktu s Ruskem ukrajinskou protiletadlovou obranu na místě analyzovali američtí experti, a musí mít tedy aktuální přehled.

S-300 mají i země NATO

Jedním ze systémů, které by tak Ukrajincům mohly pomoci, jsou rakety rodiny S-300. Těch existuje více variant. Asi nejschopnějším systémem v ukrajinské obraně je S-300P a dále PT a PS. Ukrajinci z nich nejčastěji používají radarem naváděné střely 5V55R. Ty dokážou zasáhnout cíle do vzdálenosti až 75 kilometrů. Jsou schopny sestřelit prakticky jakékoli letadlo v dosahu. Několik sestřelů právě těmito zbraněmi Ukrajina i deklarovala.

iZdroj fotografie: Uživatel EllsworthSK / Creative Commons / CC BY-SA

Ve výzbroji států NATO se nachází ne přímo totožný, ale velmi podobný systém S-300PMU, případně vylepšená veze PMU1, která dokáže odpalovat rakety 48N6 s dosahem 150 kilometrů, a obsahuje i vylepšený radar. Starším systémem disponuje třeba Bulharsko nebo Slovensko, které ho zdědilo po rozpadu ČSSR. V této chvíli se jedná o jeho dodávce na Ukrajinu. Vylepšený pak má Řecko. Ukrajina používá i verzi S-300V1, ale tou dnes žádná západní země nedisponuje.

Dá se tedy předpokládat, že by ukrajinské posádky měly být po relativně krátkém zaškolení schopné je bezpečně ovládat. Poskytnutí těchto systémů samozřejmě oslabí protiletadlovou obranu samotných dárcovských členů NATO. Nejspíš by tedy bylo nutné, aby jiní členové umístili do zemí, které by se těchto systémů vzdaly, nějaké alianční do doby, než by si je dárci adekvátně nahradili. U Slovenska se jedná o umístění amerických Patriotů.

Systémy středního a krátkého dosahu

Další možností, která se nabízí, je poskytnout Ukrajině systémy středního dosahu. Ukrajinské síly provozují, a tudíž umí obsluhovat sovětské S-125 Něva. Ty mají být schopny zasahovat cíle do vzdálenosti až 35 kilometrů a výšky 18 kilometrů. Takové systémy má ve výzbroji Bulharsko a nebo Polsko. Do Polska nyní USA poslaly i baterie střel Patriot, aby posílily obranu na hranici NATO.

Známým je pak systém Buk-M1, kterých měla Ukrajina před válkou relativně velký počet. Tento systém disponuje vlastním radarem a je také vysoce mobilní. V nastalém konfliktu by se Ukrajině velice hodilo mít ho ve větším počtu. Systém je „hlavním podezřelým“ z nešťastného a zločinného sestřelení civilního letu MH17 nad Donbasem. Rakety systému mají dosah 25 kilometrů do výšky a až 42 kilometrů do dálky. Buk má mít ve skladech i Finsko, které není členem NATO, ale zbraně Ukrajině již dodalo.

iZdroj fotografie: Uživatel Raf24 / Creative Commons / CC BY-SA

Pomoci by ale mohly i systémy krátkého dosahu jako je 9K330 Tor. Ten má ve své výzbroji Řecko. Další možností je 9K33 Osa, které vlastní armády v Bulharsku, Řecku, Polsku a Rumunsku. Nabízí se i z něj vyvinutý a vylepšený systém 9K35 Strela-10 na pásovém podvozku, který má také několik zemí včetně České republiky a nejspíše i Slovenska.

Všechny výše zmiňované mobilní systémy protivzdušné obrany bývalého SSSR vlastní dnes v malých počtech i USA, ale jen pro výcvikové účely, a pravděpodobně k nim nemají dostatek raket. Každopádně možností na velmi rychlé a funkční posílení protivzdušné obrany Ukrajiny se nabízí hned několik.

Jaké protiletadlové zbraně by měly západní státy Ukrajině dodat?

Zdroj: TheDrive