Uniformy jsou nedílnou součástí každého vojáka a napříč válkami mají svá specifika. Nejinak tomu bylo během první světové války. Objevovaly se i zvláštní doplňky.
První světová válka je fascinující, protože byla místem setkávání nového a starého vybavení. Koně se vrhali do palby z kulometů a piloti ve špičkových letadlech po sobě házeli například šipky. Podobně i způsob oblékání vojáků stále obsahoval prvky z minulosti, ale zároveň docházelo k jeho vylepšování.
První světová válka zpopularizovala trenčkot
Trenčkot je druh pláště, který je nejčastěji vyráběn z bavlny, popelínu, vlny, gabardénu čí kůže. Délkou většinou dosahuje po kolena. Trenčkot vznikl úpravou nepraktického a těžkého pláště a nosili ho důstojníci. Nové pláště byly z lehčího, ale vodoodpudivého materiálu, aby udržely důstojníky v suchu, a měly velké kapsy na uložení map a dokumentů. Nastavitelné popruhy na zápěstí navíc zabraňovaly stékání vody po předloktí při sledování terénu dalekohledem.
Vojáci dostávali formulář na civilní oblečení
Když válka skončila, dala britská armáda vojákům vracejícím se domů téměř 1,5 milionu obleků. Podle zákona totiž nesměl voják nosit uniformu déle než 28 dní po propuštění. Vojáci dostali formulář, který používali ve střediscích k získání obleku, nebo příspěvku na oblečení. Kromě toho dostali vojáci zálohu na výplatu, přídělovou knížku na čtrnáct dní a jízdenku na vlak domů.
Turbany byly na západní frontě běžným jevem
Během první světové války britské kolonie, hlavně Indie, významně přispěly k výhře Británie. Na konci roku 1914 byla třetina britské armády bojující na západní frontě z Indie. Během války tedy byli sikhští vojáci s turbany běžným jevem. I když pro ně byl turban tradičním symbolem, ve válce spíše signalizoval jejich “nižší” koloniální status.
Barva khaki byla poprvé použita v Indii
V první světové válce bylo důležité být neviditelný. Za pomoci kamufláží a dýmovnic se vojáci snažili zůstat mimo zorné pole nepřátel. Khaki kamufláž vznikla v Indii, když Harry Lumsden koncem 40. let 19. století vzal svůj sbor průvodců dolů na břeh řeky se zásobou světlé látky zakoupené na trhu v Láhauru. Po namočení látky v bahně skvěle splývali s prašným prostředím.
Británie získala khaki barviva z Německa
Je velkým paradoxem, že barvivo používané na khaki uniformy bylo tajně dovezeno z Německa. Před válkou bylo Německo předním výrobcem syntetických barviv a do roku 1913 vyváželo 20krát více barviv než Británie. Samo tak poskytlo nepřátelským jednotkám účinný způsob kamufláže.
Armáda najímala na výrobu uniforem civilní firmy
V prvních několika měsících války měl britský válečný úřad dostatek uniforem pro stávající vojáky a příslušníky sil v první linii. Avšak vojenské továrny brzy přestaly stíhat dodávat uniformy pro rychle rostoucí počet vojáků. Musely jim pomoci civilní krejčovské podniky, což bylo přínosné pro armádu i dodavatele.
Krejčí dostali oficiální vzorníky
Jelikož se výroby uniforem ujali civilisté, nebyly vzory jednotné a některé přicházely i v křiklavých barvách, ne zrovna vhodných na bojiště. Vládu to pochopitelně znepokojovalo a tak zavedla pokyny, které museli dodavatelé dodržovat. Rozmanitost oděvů byla omezena oficiálními vzory pletení a požadavkem bylo používat pouze khaki barvy.
Důstojníci dostávali příspěvek na uniformy
Na začátku války byli důstojníci obvykle rekrutováni z vyšších tříd a byli tedy schopni zaplatit náklady na novou uniformu. Jak se však válka protahovala, ztráty těchto vojáků donutily armádu rekrutovat nové důstojníky ze širších společenských tříd. Z toho důvodu neměli mnozí finanční prostředky na uniformy, takže je musela britská armáda dotovat.
„Kitchenerova modř“ doplňovala khaki
Problémy s dodávkami způsobené dominancí Německa ve výrobě khaki barviv donutily Británii sáhnout k podpůrným dodávkám. Válečný úřad začal vojákům dodávat vše, co mohl. Bylo použito 500 000 modrých poštovních uniforem a 500 000 kabátců. Kromě toho si také objednali obrovské množství oblečení z USA. Několik ubohých duší bylo oblečeno do šarlatových a modrých přehlídkových uniforem – ne zrovna nenápadných. Tyto náhradní uniformy se souhrnně nazývaly Kitchener blue (“Kitchenerova modř”).
Odmítání uniforem bylo formou protestu
Poté, co byli odveleni, odpůrci vojenské služby často odmítali nosit uniformu. Jelikož byli považováni za vojáky, mohli být potrestáni a byli vystavováni násilí a ponižování. V těchto případech bylo běžné, že byli odpůrci násilně oblečeni. Někteří si pro změnu nechtěli uniformu sundat, třeba během lékařské prohlídky.
Co si myslíte o zapojení civilních krejčovských podniků?