Video: jak probíhá výroba nábojů, ukázala exkurze do ruské továrny. Jedná se o zdlouhavý a precizní proces

Každá automatická puška, kulomet, pistole, ale i mnoho a mnoho dalších takových zbraní vyžaduje náboje, jejichž výroba musí být velmi rychlá – alespoň pokud jde o strany zapojené do války na Ukrajině. Výrobní proces musí být přitom důkladný, protože lze do zbraní používat střelivo pouze s naprosto minimální odchylkou od předepsaných parametrů (nejlépe by k ní ale dojít nemělo). Výroba jednoho takového náboje není nic jednoduchého, naopak jde o dlouhý proces, jak ukazuje i video z ruské muniční továrny v Novosibirsku.

Náboj z mosazi nebo podobného kovu

Střelivo do ručních zbraní se většinou skládá ze 4 částí: 1) střela (též projektil), laicky nazývaná „kulka“, která už ale dnes obvykle nemívá kulatý tvar; 2) nábojnice vyrobená z mosazi nebo podobného kovu, používaná bývá i ocel; 3) hnací náplň uvnitř nábojnice (dříve ji tvořil černý střelný prach, dnes to je bezdýmný prach), která je v horní části osazena střelou; 4) zápalka sloužící k zapálení hnací náplně.

iZdroj fotografie: Uživatel Grasyl / Creative Commons / CC BY-SA

První pokusy o výrobu nábojů pochází z počátku 19. století, kdy ale střelivo nebylo příliš spolehlivé. Nábojnice byly většinou vyráběny z papíru (později i textilie a zvířecích střívek), čímž byly také náchylné k navlhnutí a následnému selhávání. Kovové se začaly objevovat až v 2. polovině 19. století. Video z ruské muničky ukazuje, jak je nutné kovovou nábojnici v několika krocích zformovat do požadovaného tvaru. Je přitom neustále kontrolována; kdyby ne, mohl by se náboj při špatných rozměrech někde zaseknout, což pro vojáka znamená velký problém.

Projektil není kulatý, ale zašpičatělý válec

Velice přesně je pak nutné vyrobit i projektil. Nejčastěji mívá podlouhlý tvar protáhlého válce zakončeného špičkou, ale může vypadat i jinak. Výhodou takového tvaru jsou skvělé aerodynamické vlastnosti nutné hlavně pro střelbu na delší vzdálenosti. Moderní střela se většinou skládá ze 2 částí – jádra a pláště. Jádro je nejčastěji olověné, ale může být použit i jiný materiál, záleží na typu střely. Druhou částí je plášť, který může být měděný, případně ze slitiny s obsahem mědi, ale používána je i ocel upravená niklováním nebo jiným materiálem.

Jako hnací náplň dříve sloužil černý střelný prach, ale ten měl řadu negativních vlastností. Nyní je to bezdýmný střelný prach, také označovaný jako kordit, vynalezený v druhé polovině 19. století. V náboji ho musí být přesné množství, což je také neustále kontrolováno, aby mělo střelivo stále stejné vlastnosti nebo zbraň nepoškodilo. Chybět nakonec nesmí zápalka, do níž udeří úderník zbraně, přičemž jsou dnes většinou používány náboje se středovým zápalem. Jakmile je střelivo dokončené, zbývá ho jenom bezpečně zabalit.