Proč je CF-35A pro Kanadu tak zásadní

Označení CF-35A vychází z kanadské nomenklatury, kde „C“ znamená Canadian a „F“ fighter, stejná logika jako u dosavadního CF-188 Hornet. Hardwarově jde o standardní F-35A Lightning II, tedy konvenční variantu s klasickým vzletem a přistáním. Schopnostně je to ale jiný svět než padesát let staré Hornety.

F-35A přináší stealth konstrukci, pokročilou senzorovou fúzi a síťové propojení, které umožňuje sdílet data napříč doménami v reálném čase. Pro Kanadu, která hlídá obrovský arktický prostor v rámci NORAD a současně plní závazky vůči NATO, je to skok o celou generaci. CF-18 sice prošly modernizací v rámci Hornet Extension Project (nové senzory, zbraně, vylepšení přežitelnosti), ale i tak jde o platformu, která má vydržet maximálně do roku 2032. Poté hrozí kritická mezera ve schopnostech.

Program, který běží navzdory politické nejistotě

V lednu 2023 Kanada finalizovala dohodu na nákup 88 kusů F-35A v rozpočtovém rámci 19 miliard kanadských dolarů. Prvních osm strojů mělo zamířit na základnu Luke v Arizoně, kde má začít výcvik pilotů. Harmonogram počítal s prvním příletem do Kanady v roce 2028.

Pak přišel zlom. 14. března 2025 nařídil premiér Mark Carney přezkum celé akvizice. Oficiálně vláda zkoumá operační potřeby, průmyslové přínosy pro kanadskou ekonomiku, strategická partnerství, alternativní typy letounů i jejich dodací lhůty. Interní poznámka z června 2025 očekávala závěr přezkumu v létě téhož roku. Nestalo se. Ještě v září 2025 i v průběhu roku 2026 vládní dokumenty uvádějí, že přezkum stále probíhá.

Co je pozoruhodné: zatímco politici přezkoumávají, program v materiální rovině běží dál. Kanadský auditor potvrdil, že k 31. březnu 2025 bylo závazně alokováno 935 milionů amerických dolarů na výrobu prvních čtyř letounů a předběžné objednávky komponentů pro dalších osm. Křídlová sestava prvního AR-1 vznikla v italském závodě Leonardo v Cameri, detail, který ukazuje, jak mezinárodně propletený je dodavatelský řetězec F-35. Kanada se navíc znovu zapojila do laboratoře ACURL pro tvorbu souborů misijních dat, tedy softwarového srdce celého systému. A výcvikový program Future FLIT a Bridge FLIT pokračuje včetně spolupráce s italskou školou IFTS na Sardinii.

Co ohrožuje zbylých 72 strojů

Klíčové je rozlišit dvě roviny. K prvním šestnácti kusům zůstává Kanada podle oficiálních vládních materiálů smluvně zavázána. Osud zbylých 72 strojů, tedy naprosté většiny plánované flotily, je ale otevřený.

Do hry vstupuje několik faktorů najednou:

• Americká cla. Zpráva o stavu programu kanadského ministerstva obrany pro fiskální rok 2026–27 výslovně uvádí, že dopad amerických cel na akvizici F-35A se stále posuzuje. Obchodní válka mezi Ottawou a Washingtonem přidává k čistě vojenské zakázce nepříjemnou politickou dimenzi.
• Rostoucí náklady. Kanadský auditor upozornil, že původní projektový rámec nestačil k dosažení plné operační schopnosti a nákladové odhady rostou.
• Otázka suverenity. Vláda explicitně řeší míru závislosti na americkém dodavatelském a politickém rámci, téma, které v éře celních sporů rezonuje silněji než kdy dřív.
• Alternativa Gripen E. Saab v původní soutěži nabídl 88 strojů Gripen E s výrobou, údržbou a upgrady přímo v Kanadě. V soutěži sice skončil jako druhý za F-35, ale vláda nyní výslovně zvažuje „všechny varianty včetně kombinace různých typů letounů“. Smíšená flotila by ovšem znamenala druhý paralelní logistický a výcvikový řetězec; podle nás spíš vyjednávací páka než realistický plán.

Na programu F-35 se přitom podílí přes 110 kanadských firem, z nichž více než třicet drží aktivní kontrakty. Omezení programu by tedy nebolelo jen letectvo, ale i domácí obranný průmysl.

Proč je ústup čím dál dražší

Každý měsíc, kdy program fyzicky běží, se politická cena případného omezení zvyšuje. AR-1 už létá. Piloti se připravují na přesun do Arizony. Infrastruktura se buduje. Peníze na první čtyři stroje jsou utracené, další jsou v objednávce.

Pokud by Ottawa nakonec seškrtala objednávku na zlomek z 88 kusů, riskuje nejen diplomatickou roztržku s Washingtonem a partnery v programu F-35, ale hlavně schopnostní mezeru po roce 2032, kdy CF-18 definitivně doslouží. Žádná alternativa, ani Gripen E, se nedá zavést přes noc.

Kanadský příběh je zajímavou paralelou i pro nás. Česko už nákup 24 kusů F-35A uzavřelo a vstoupilo do stejného aliančního ekosystému. Kanadský první let tak spíš potvrzuje, že komunita provozovatelů F-35 v NATO roste, i když někteří její členové stále váhají, kolik si toho vlastně mohou dovolit.

Letoun bez země, nebo země bez letounu

Situace má svou ironii. Kanada drží v rukou technologicky nejpokročilejší bojový letoun, jaký kdy měla, a přitom si není jistá, jestli si jich pořídí dost na to, aby to mělo vojenský smysl. AR-1 mezitím krouží nad Texasem v plných kanadských barvách jako fyzický důkaz, že z některých rozhodnutí se couvá mnohem hůř, než se do nich vstupuje.

Článek Kanadské letectvo má pořádnou posilu. Poprvé vzlétla s vlastní CF-35A, ale osud celého programu visí na vlásku se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.