Kanadské letectvo má pořádnou posilu. Poprvé vzlétla s vlastní CF-35A, ale osud celého programu visí na vlásku

Dne 22. září 2026 se z texaské základny Fort Worth odlepil od dráhy letoun s kanadským rondelem na trupu, nápisem RCAF/ARC a vlajkou s javorovým listem na kýlu. Stroj označený AR-1 doprovázel americký F-35C v roli bezpečnostního doprovodného letounu a celý let proběhl podle dostupných informací bez komplikací. Lockheed Martin Canada událost potvrdil příspěvkem na síti X, spotterské fotografie pak obletěly odborná média včetně The Aviationist. Pro Royal Canadian Air Force to byl historický okamžik: první vlastní stroj páté generace, který má nahradit stárnoucí CF-18 Hornety sloužící od osmdesátých let. Jenže zatímco inženýři v Texasu slavili, v Ottawě stále běží politický přezkum, který může zásadně změnit rozsah celého programu.

Proč je CF-35A pro Kanadu tak zásadní

Označení CF-35A vychází z kanadské nomenklatury, kde „C“ znamená Canadian a „F“ fighter, stejná logika jako u dosavadního CF-188 Hornet. Hardwarově jde o standardní F-35A Lightning II, tedy konvenční variantu s klasickým vzletem a přistáním. Schopnostně je to ale jiný svět než padesát let staré Hornety.

F-35A přináší stealth konstrukci, pokročilou senzorovou fúzi a síťové propojení, které umožňuje sdílet data napříč doménami v reálném čase. Pro Kanadu, která hlídá obrovský arktický prostor v rámci NORAD a současně plní závazky vůči NATO, je to skok o celou generaci. CF-18 sice prošly modernizací v rámci Hornet Extension Project (nové senzory, zbraně, vylepšení přežitelnosti), ale i tak jde o platformu, která má vydržet maximálně do roku 2032. Poté hrozí kritická mezera ve schopnostech.

Program, který běží navzdory politické nejistotě

V lednu 2023 Kanada finalizovala dohodu na nákup 88 kusů F-35A v rozpočtovém rámci 19 miliard kanadských dolarů. Prvních osm strojů mělo zamířit na základnu Luke v Arizoně, kde má začít výcvik pilotů. Harmonogram počítal s prvním příletem do Kanady v roce 2028.

Pak přišel zlom. 14. března 2025 nařídil premiér Mark Carney přezkum celé akvizice. Oficiálně vláda zkoumá operační potřeby, průmyslové přínosy pro kanadskou ekonomiku, strategická partnerství, alternativní typy letounů i jejich dodací lhůty. Interní poznámka z června 2025 očekávala závěr přezkumu v létě téhož roku. Nestalo se. Ještě v září 2025 i v průběhu roku 2026 vládní dokumenty uvádějí, že přezkum stále probíhá.

Co je pozoruhodné: zatímco politici přezkoumávají, program v materiální rovině běží dál. Kanadský auditor potvrdil, že k 31. březnu 2025 bylo závazně alokováno 935 milionů amerických dolarů na výrobu prvních čtyř letounů a předběžné objednávky komponentů pro dalších osm. Křídlová sestava prvního AR-1 vznikla v italském závodě Leonardo v Cameri, detail, který ukazuje, jak mezinárodně propletený je dodavatelský řetězec F-35. Kanada se navíc znovu zapojila do laboratoře ACURL pro tvorbu souborů misijních dat, tedy softwarového srdce celého systému. A výcvikový program Future FLIT a Bridge FLIT pokračuje včetně spolupráce s italskou školou IFTS na Sardinii.

Co ohrožuje zbylých 72 strojů

Klíčové je rozlišit dvě roviny. K prvním šestnácti kusům zůstává Kanada podle oficiálních vládních materiálů smluvně zavázána. Osud zbylých 72 strojů, tedy naprosté většiny plánované flotily, je ale otevřený.

Do hry vstupuje několik faktorů najednou:

• Americká cla. Zpráva o stavu programu kanadského ministerstva obrany pro fiskální rok 2026–27 výslovně uvádí, že dopad amerických cel na akvizici F-35A se stále posuzuje. Obchodní válka mezi Ottawou a Washingtonem přidává k čistě vojenské zakázce nepříjemnou politickou dimenzi.
• Rostoucí náklady. Kanadský auditor upozornil, že původní projektový rámec nestačil k dosažení plné operační schopnosti a nákladové odhady rostou.
• Otázka suverenity. Vláda explicitně řeší míru závislosti na americkém dodavatelském a politickém rámci, téma, které v éře celních sporů rezonuje silněji než kdy dřív.
• Alternativa Gripen E. Saab v původní soutěži nabídl 88 strojů Gripen E s výrobou, údržbou a upgrady přímo v Kanadě. V soutěži sice skončil jako druhý za F-35, ale vláda nyní výslovně zvažuje „všechny varianty včetně kombinace různých typů letounů“. Smíšená flotila by ovšem znamenala druhý paralelní logistický a výcvikový řetězec; podle nás spíš vyjednávací páka než realistický plán.

Na programu F-35 se přitom podílí přes 110 kanadských firem, z nichž více než třicet drží aktivní kontrakty. Omezení programu by tedy nebolelo jen letectvo, ale i domácí obranný průmysl.

Proč je ústup čím dál dražší

Každý měsíc, kdy program fyzicky běží, se politická cena případného omezení zvyšuje. AR-1 už létá. Piloti se připravují na přesun do Arizony. Infrastruktura se buduje. Peníze na první čtyři stroje jsou utracené, další jsou v objednávce.

Pokud by Ottawa nakonec seškrtala objednávku na zlomek z 88 kusů, riskuje nejen diplomatickou roztržku s Washingtonem a partnery v programu F-35, ale hlavně schopnostní mezeru po roce 2032, kdy CF-18 definitivně doslouží. Žádná alternativa, ani Gripen E, se nedá zavést přes noc.

Kanadský příběh je zajímavou paralelou i pro nás. Česko už nákup 24 kusů F-35A uzavřelo a vstoupilo do stejného aliančního ekosystému. Kanadský první let tak spíš potvrzuje, že komunita provozovatelů F-35 v NATO roste, i když někteří její členové stále váhají, kolik si toho vlastně mohou dovolit.

Letoun bez země, nebo země bez letounu

Situace má svou ironii. Kanada drží v rukou technologicky nejpokročilejší bojový letoun, jaký kdy měla, a přitom si není jistá, jestli si jich pořídí dost na to, aby to mělo vojenský smysl. AR-1 mezitím krouží nad Texasem v plných kanadských barvách jako fyzický důkaz, že z některých rozhodnutí se couvá mnohem hůř, než se do nich vstupuje.