Měsíc, který změnil rétoriku

Chronologie mluví sama. 25. května ruské ministerstvo zahraničí prostřednictvím Lavrova sdělilo americkému ministru zahraničí Marcu Rubiovi, že Rusko zahajuje „systematické údery“ na vojenské cíle a „centra rozhodování“ v Kyjevě. Formulace zněla jako předzvěst nové eskalační vlny a západní média ji tak přečetla.

Jenže v následujících týdnech se iniciativa přesunula na druhou stranu. Klíčové body:

• 18. června – velký ukrajinský dronový útok zasáhl moskevskou rafinerii, podle AP šlo o druhý zásah během jednoho týdne, narušen byl i letový provoz nad hlavním městem.
• 21. června – na okupovaném Krymu úřady zastavily prodej pohonných hmot veřejnosti i firmám. Zásobování zůstalo vyhrazeno výhradně státním a bezpečnostním složkám.
• 22. června – úder na Voroněž si vyžádal pět mrtvých, desítky zraněných a poškodil průmyslový areál.
• 23. června – Lavrov prohlásil, že Rusko je připraveno obnovit jednání s Ukrajinou „od bodu, kde skončila“. Téhož dne Ušakov na Primakovských čteních řekl, že Moskva je otevřena dialogu s Evropou.

Z ohlášené ofenzivy proti Kyjevu se během čtyř týdnů stal diplomatický signál. Údery na ukrajinskou metropoli samozřejmě nepřestaly, Rusko dál bombardovalo, ale veřejně formulovaná linie se posunula od „zničíme centra rozhodování“ k „jsme připraveni jednat“.

Jestřábi zuří: „Levný dopamin místo strategie“

Právě tento posun rozbouřil prokremelský online prostor. Nejhlasitěji se ozvali lidé, kteří válku podporují a chtějí ji vést tvrději.

Alexej Živov, vlivný vojenský publicista, na svém telegramovém kanálu odmítl způsob, jakým ruská média prezentují údery na Kyjev jako „pomstu“ či „odvetu“. Podle něj jde o „levný dopamin“, povrchní uspokojení publika místo promyšlené vojenské strategie. Nálada jeho příspěvku se dá shrnout jednou otázkou: Tohle má být naše odpověď?

Podobně reagoval anonymní, ale široce sledovaný kanál Fighterbomber. Jeho autor napsal, že odveta musí být „efektivní, účinná a citelná“, a dal najevo, že současná odpověď Kremlu takovou není. Zároveň varoval, že Ukrajina se snaží Rusko vyprovokovat k emocionální, nepromyšlené reakci. Ironií je, že právě on tlačí na tvrdší postup.

Nejde o disidenty ani o liberální opozici. Jsou to lidé, kteří stojí na stejné straně jako Kreml, jen chtějí víc. Jejich frustrace nepramení z odporu k válce, ale z pocitu, že se vede nedostatečně razantně. A právě proto je jejich kritika pro Putina nepříjemná: přichází zevnitř jeho vlastní základny.

Diplomacie, nebo manévr?

Nabídka jednání vypadá na první pohled jako ústupek. Při bližším pohledu je to složitější.

Lavrov nenaznačil žádné ústupky v klíčových ruských požadavcích. Reuters výslovně uvádí, že šéf ruské diplomacie pouze nabídl návrat k rozhovorům „od bodu přerušení“, aniž by specifikoval, co přesně tím myslí. Nejbližší doložitelný předchozí formát byly únorové dvoudenní rozhovory v Abú Zabí zprostředkované Spojenými státy, které ukrajinská strana tehdy označila za „věcné a produktivní“.

Ušakovova nabídka Evropě je ještě vágnější, obecná deklarace připravenosti k dialogu pronesená na akademickém fóru, nikoli při oficiálním diplomatickém jednání.

Podle nás jde spíš o taktické manévrování než o skutečný obrat. Moskva kombinuje pokračující vojenský tlak s diplomatickými signály ve chvíli, kdy čelí hmatatelným důsledkům ukrajinských úderů do vlastního zázemí. Palivová krize na Krymu, hořící rafinerie u Moskvy, exploze ve Voroněži, to všechno jsou problémy, které Kreml nemůže ignorovat, i když je veřejně bagatelizuje.

Západ neslibuje ústupky

Evropská ani severoatlantická odpověď nedává Moskvě důvod k optimismu. Evropská rada ve svých závěrech z 18. června potvrdila „pevnou a neochvějnou“ podporu Ukrajině a vyzvala Rusko k „plnému, bezpodmínečnému a okamžitému příměří“ a ke „smysluplným jednáním“. Generální tajemník NATO Mark Rutte už 3. června řekl, že Aliance chce vyjednaný mír, ale podpora Ukrajiny musí pokračovat, aby Kyjev jednal z pozice síly.

Česká vláda přímou reakci na Lavrovovy a Ušakovovy výroky z 23. června veřejně nezformulovala, ale její dlouhodobá linie se nemění. Premiér Babiš v dubnu na setkání s Ruttem zdůraznil vyšší obranné výdaje a pokračující pomoc Ukrajině. Program Ukrajina 2026–2030, financovaný přes českou ambasádu v Kyjevě, běží dál. Samotná ruská nabídka dialogu automatické omezení západních dodávek zbraní nespouští, spíš naopak posiluje argument, že právě vojenský tlak Moskvu přivedl k jednacímu stolu.

Válka, která se vrací odesílateli

Celý obraz je nakonec jednodušší, než se zdá. Rusko v květnu hrozilo systematickou destrukcí Kyjeva. V červnu nabídlo jednání. Mezitím mu Ukrajina zapálila rafinerii u Moskvy, odřízla Krym od benzinu a bombardovala Voroněž.

Kreml neztratil schopnost eskalovat. Ale poprvé od začátku plnohodnotné invaze čelí situaci, kdy válka bolí i jeho vlastní zázemí natolik, že to registrují i jeho nejloajálnější příznivci. A ti mu to dávají najevo, veřejně, ostře a bez diplomatických obálek.

Článek Rusové cupují Putina: „Toto je naše odveta?!“ Kreml slíbil zničit Kyjev, místo toho nabídl Ukrajině i Evropě jednání se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.