Rusové cupují Putina: „Toto je naše odveta?!“ Kreml slíbil zničit Kyjev, místo toho nabídl Ukrajině i Evropě jednání

Mezi oběma výroky se odehrálo něco, co Kreml nečekal, nebo přinejmenším nečekal v takové intenzitě. Ukrajinské drony zasáhly moskevskou rafinerii, na Krymu se zastavil prodej paliv civilistům a exploze otřásly Voroněží. Válka, kterou Rusko vede na cizím území, se vrátila domů. A právě v tom momentu, 23. června 2026, ministr zahraničí Sergej Lavrov oznámil připravenost obnovit rozhovory s Kyjevem a poradce prezidenta Jurij Ušakov nabídl dialog Evropské unii. Pro prokremelské jestřáby to byla poslední kapka. Na telegramových kanálech se rozhořela vlna kritiky, která nemířila na Západ, ale na vlastní vedení.

Měsíc, který změnil rétoriku

Chronologie mluví sama. 25. května ruské ministerstvo zahraničí prostřednictvím Lavrova sdělilo americkému ministru zahraničí Marcu Rubiovi, že Rusko zahajuje „systematické údery“ na vojenské cíle a „centra rozhodování“ v Kyjevě. Formulace zněla jako předzvěst nové eskalační vlny a západní média ji tak přečetla.

Jenže v následujících týdnech se iniciativa přesunula na druhou stranu. Klíčové body:

• 18. června – velký ukrajinský dronový útok zasáhl moskevskou rafinerii, podle AP šlo o druhý zásah během jednoho týdne, narušen byl i letový provoz nad hlavním městem.
• 21. června – na okupovaném Krymu úřady zastavily prodej pohonných hmot veřejnosti i firmám. Zásobování zůstalo vyhrazeno výhradně státním a bezpečnostním složkám.
• 22. června – úder na Voroněž si vyžádal pět mrtvých, desítky zraněných a poškodil průmyslový areál.
• 23. června – Lavrov prohlásil, že Rusko je připraveno obnovit jednání s Ukrajinou „od bodu, kde skončila“. Téhož dne Ušakov na Primakovských čteních řekl, že Moskva je otevřena dialogu s Evropou.

Z ohlášené ofenzivy proti Kyjevu se během čtyř týdnů stal diplomatický signál. Údery na ukrajinskou metropoli samozřejmě nepřestaly, Rusko dál bombardovalo, ale veřejně formulovaná linie se posunula od „zničíme centra rozhodování“ k „jsme připraveni jednat“.

Jestřábi zuří: „Levný dopamin místo strategie“

Právě tento posun rozbouřil prokremelský online prostor. Nejhlasitěji se ozvali lidé, kteří válku podporují a chtějí ji vést tvrději.

Alexej Živov, vlivný vojenský publicista, na svém telegramovém kanálu odmítl způsob, jakým ruská média prezentují údery na Kyjev jako „pomstu“ či „odvetu“. Podle něj jde o „levný dopamin“, povrchní uspokojení publika místo promyšlené vojenské strategie. Nálada jeho příspěvku se dá shrnout jednou otázkou: Tohle má být naše odpověď?

Podobně reagoval anonymní, ale široce sledovaný kanál Fighterbomber. Jeho autor napsal, že odveta musí být „efektivní, účinná a citelná“, a dal najevo, že současná odpověď Kremlu takovou není. Zároveň varoval, že Ukrajina se snaží Rusko vyprovokovat k emocionální, nepromyšlené reakci. Ironií je, že právě on tlačí na tvrdší postup.

Nejde o disidenty ani o liberální opozici. Jsou to lidé, kteří stojí na stejné straně jako Kreml, jen chtějí víc. Jejich frustrace nepramení z odporu k válce, ale z pocitu, že se vede nedostatečně razantně. A právě proto je jejich kritika pro Putina nepříjemná: přichází zevnitř jeho vlastní základny.

Diplomacie, nebo manévr?

Nabídka jednání vypadá na první pohled jako ústupek. Při bližším pohledu je to složitější.

Lavrov nenaznačil žádné ústupky v klíčových ruských požadavcích. Reuters výslovně uvádí, že šéf ruské diplomacie pouze nabídl návrat k rozhovorům „od bodu přerušení“, aniž by specifikoval, co přesně tím myslí. Nejbližší doložitelný předchozí formát byly únorové dvoudenní rozhovory v Abú Zabí zprostředkované Spojenými státy, které ukrajinská strana tehdy označila za „věcné a produktivní“.

Ušakovova nabídka Evropě je ještě vágnější, obecná deklarace připravenosti k dialogu pronesená na akademickém fóru, nikoli při oficiálním diplomatickém jednání.

Podle nás jde spíš o taktické manévrování než o skutečný obrat. Moskva kombinuje pokračující vojenský tlak s diplomatickými signály ve chvíli, kdy čelí hmatatelným důsledkům ukrajinských úderů do vlastního zázemí. Palivová krize na Krymu, hořící rafinerie u Moskvy, exploze ve Voroněži, to všechno jsou problémy, které Kreml nemůže ignorovat, i když je veřejně bagatelizuje.

Západ neslibuje ústupky

Evropská ani severoatlantická odpověď nedává Moskvě důvod k optimismu. Evropská rada ve svých závěrech z 18. června potvrdila „pevnou a neochvějnou“ podporu Ukrajině a vyzvala Rusko k „plnému, bezpodmínečnému a okamžitému příměří“ a ke „smysluplným jednáním“. Generální tajemník NATO Mark Rutte už 3. června řekl, že Aliance chce vyjednaný mír, ale podpora Ukrajiny musí pokračovat, aby Kyjev jednal z pozice síly.

Česká vláda přímou reakci na Lavrovovy a Ušakovovy výroky z 23. června veřejně nezformulovala, ale její dlouhodobá linie se nemění. Premiér Babiš v dubnu na setkání s Ruttem zdůraznil vyšší obranné výdaje a pokračující pomoc Ukrajině. Program Ukrajina 2026–2030, financovaný přes českou ambasádu v Kyjevě, běží dál. Samotná ruská nabídka dialogu automatické omezení západních dodávek zbraní nespouští, spíš naopak posiluje argument, že právě vojenský tlak Moskvu přivedl k jednacímu stolu.

Válka, která se vrací odesílateli

Celý obraz je nakonec jednodušší, než se zdá. Rusko v květnu hrozilo systematickou destrukcí Kyjeva. V červnu nabídlo jednání. Mezitím mu Ukrajina zapálila rafinerii u Moskvy, odřízla Krym od benzinu a bombardovala Voroněž.

Kreml neztratil schopnost eskalovat. Ale poprvé od začátku plnohodnotné invaze čelí situaci, kdy válka bolí i jeho vlastní zázemí natolik, že to registrují i jeho nejloajálnější příznivci. A ti mu to dávají najevo, veřejně, ostře a bez diplomatických obálek.