Co je vlastně ten kufřík

Skykit není metafora. Je to fyzické přenosné zpravodajské centrum: černý kufr o hmotnosti zhruba patnácti kilogramů, uvnitř dvě obrazovky, malá anténa, dron a software Meta-Constellation propojený se satelitní konektivitou přes Starlink. Podle reportáže francouzského L’Express ho ukrajinský voják otevře, připojí se a během dvou hodin po přeletu jednoho z komerčních satelitů nad Ukrajinou dostane čerstvý snímek zájmové oblasti. Palantir sám na výsledkovém hovoru za druhé čtvrtletí 2022 mluvil o „lidsky přenositelném formátu“ určeném pro „hrdiny v poli“.

Klíčové je, co kufr nedělá. Neobsahuje vlastní satelit, nevysílá do vesmíru, nevynáší na oběžnou dráhu nic. Je to uzel, místo, kde se potkávají data z oběžné dráhy s rozhodnutím vojáka na zemi.

Jak kufr „vidí“ přes mraky

Formulace o vidění skrze mraky odkazuje na konkrétní technologii: radarové satelity se syntetickou aperturou, známé pod zkratkou SAR. Na rozdíl od optických družic, které potřebují jasnou oblohu a denní světlo, SAR senzory vysílají vlastní mikrovlnný signál a zachycují jeho odraz. Fungují ve dne, v noci, v dešti i pod hustou oblačností.

Typovým příkladem je finská firma ICEYE, která v srpnu 2022 podepsala smlouvu s nadací ukrajinského dobrovolníka Serhije Prytuly. Ukrajina tehdy získala plný přístup ke schopnostem jednoho SAR satelitu, ale samotná družice zůstala v rukou firmy. Právě tento model („data a taskování ano, hardware ne“) definuje celý příběh. Vojáci v zákopech nedostali satelity do rukou. Dostali něco, co má v praxi stejnou hodnotu: možnost říct satelitu, kam se má podívat, a během hodin dostat výsledek.

Meta-Constellation, software běžící uvnitř Skykitu, přitom neobsluhuje jen jeden satelit. Podle L’Express propojuje přístup k přibližně čtyřiceti komerčním družicím, které během čtyřiadvaceti hodin přeletí nad ukrajinským územím. A za určitých mezivládních dohod může sahat i k vojenským senzorům spojeneckých států.

Miliardáři za kufrem

Dvě jména jsou doložitelná přímo. Spoluzakladatel Palantiru Peter Thiel, předseda správní rady firmy, a spoluzakladatel a výkonný ředitel Alex Karp. Oba figurují v žebříčku miliardářů magazínu Forbes. Karp na Světovém ekonomickém fóru v Davosu otevřeně řekl, že Palantir část kapacit Ukrajině dodal „filantropicky, v podstatě zdarma“. Zároveň ale L’Express poznamenává, že po odhalení Skykitu je ve hře i „zjevný komerční cíl“: Ukrajina se stala nejostřejší možnou demonstrací produktu.

Motivace je tedy dvojí. Ideová i obchodní. A obě se navzájem posilují: čím lépe systém funguje na frontě, tím přesvědčivější je nabídka pro armády NATO.

Veřejně není rozepsáno, jak se přesně dělily náklady mezi Palantir, Ukrajinu a případné partnery. Kolik kusů Skykitu se na Ukrajinu dostalo, zůstává utajeno; L’Express mluví o desítkách, možná stovkách.

Co to mění na frontě

Skutečný průlom Skykitu neleží v rozlišení satelitního snímku. Leží v čase. Klasický zpravodajský řetězec vypadá takto: satelit pořídí snímek, data putují do pozemní stanice, analytik je vyhodnotí, výsledek jde přes velitelský řetězec k jednotce, která má jednat. To může trvat hodiny i dny. Skykit tento řetězec stlačuje do takticky použitelného okna.

Washington Post popsal konkrétní postup: v jednom rozhraní se potkává satelitní mapa, termální vrstva, hlášení z terénu a výběr prostředku zásahu. Voják nebo malý tým nemusí čekat na analytika ve vzdáleném štábu. Harvardské Belfer Center doplňuje obraz o malé týmy s drony, které v poli nesou Starlink, baterii a tablet se synchronizovanou mapou cílů.

Karp tvrdil, že systém zlepšil cílování „dvacetkrát“. To je marketingové číslo, které nelze nezávisle ověřit. Co ověřit lze, je logika: když se řetězec „najít, potvrdit, zasáhnout, vyhodnotit“ zkrátí, roste šance, že cíl bude ještě na místě, až dorazí munice. A roste i šance, že voják rozpozná přesilu a stáhne se včas.

Důležitá je i etická rovina. Palantir v materiálu pro britskou Sněmovnu lordů zdůrazňuje, že umělá inteligence má podporovat, nikoli nahrazovat finální lidské rozhodnutí. Systém pracuje s odhadem vedlejších škod a seznamy chráněných objektů. Lepší data mohou riziko civilních obětí snižovat, ale výsledek stále stojí na pravidlech použití síly a na člověku, který stiskne tlačítko.

Má Rusko něco podobného?

Ve veřejně dostupných zdrojích není vidět ruský ekvivalent kombinace Skykit plus Meta-Constellation pro taktický okraj bojiště. Ruská armáda disponuje systémem Střelec od Rostěchu, přenosnou sadou pro komunikaci, navigaci a přípravu dat o cílech, s hmotností kolem patnácti kilogramů a satelitní radiokomunikační sadou. Jenže Střelec podle dostupného popisu nefunguje jako zprostředkovatel desítek komerčních satelitů s AI analýzou. Je to komunikační a navigační nástroj, ne zpravodajská platforma nové generace.

Analytici z CSIS uvádějí, že ještě počátkem roku 2025 ruští vojenští autoři sami přiznávali absenci plně funkčního systému pro správu bezpilotních prostředků a odhadovali ukrajinský náskok na zhruba jeden a půl až dva roky. Carnegie Endowment pak popisuje, jak ruské jednotky v poli sahaly po Telegramu a neoficiálně získaných terminálech Starlink, protože vlastní platformy nedávaly srovnatelnou funkčnost. Ruská armáda, která má být druhou nejsilnější na světě, v digitální vrstvě bojiště zaostává za protivníkem, jehož celý obranný rozpočet je zlomkem toho ruského.

Spolupráce pokračuje a Česko buduje vlastní cestu

Příběh Skykitu nekončí v roce 2022. V lednu 2026 ukrajinské ministerstvo obrany oznámilo spuštění projektu Brave1 Dataroom, postaveného na softwaru Palantiru. Cílem je bezpečné prostředí pro trénink vojenských AI modelů, počínaje autonomní detekcí a zachycením nepřátelských dronů. Válka, která trvá už více než čtyři roky, se stala největší laboratoří vojenské umělé inteligence na světě.

Česká republika zatím není veřejně spojena s nákupem Skykitu ani Meta-Constellation. Buduje ale vlastní kapacity: satelitní centrum SATCEN ČR při Vojenském zpravodajství pracuje od roku 2020 s elektrooptickými i radarovými daty téměř v reálném čase. A Armáda ČR pořizuje nový řadič pro taktickou satelitní komunikaci s dodávkami plánovanými na roky 2026 až 2027. Logika je stejná jako u Skykitu: přiblížit zpravodajství z oběžné dráhy co nejblíž k vojákovi v poli.

Patnáct kilogramů v černém kufru nezměnilo fyziku války. Změnilo rychlost, s jakou se informace mění v rozhodnutí. A v konfliktu, kde se fronta posouvá o stovky metrů denně, může být právě tahle rychlost tím, co rozhodne, kdo přežije do rána.

Článek Kufřík, který vidí skrze mraky: západní miliardáři dali ukrajinským vojákům v zákopech vlastní špionážní satelity se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.