Kufřík, který vidí skrze mraky: západní miliardáři dali ukrajinským vojákům v zákopech vlastní špionážní satelity

Patnáct kilogramů v černém kufru stačí, aby voják v zákopu viděl totéž, co dřív jen analytik ve vzdáleném štábu, včetně toho, co zakrývají mraky.

Skykit i Zdroj fotografie:Ukrajinské vojenské centrum (Militarnyi)
                   

Když se v červnu 2022 šéf technologické firmy Palantir Alex Karp osobně sešel v Kyjevě s prezidentem Zelenským a ministrem digitální transformace Fedorovem, nepřivezl s sebou zbraně. Přivezl přístup. Přístup k desítkám komerčních satelitů, k radarovým senzorům, které snímají zemský povrch i přes oblačnost a za tmy, a k softwaru, který z toho všeho udělá srozumitelný obraz pro člověka s tabletem v ruce. Výsledný produkt dostal jméno Skykit a na frontu se dostal dřív, než ho firma stihla oficiálně představit světu.

Co je vlastně ten kufřík

Skykit není metafora. Je to fyzické přenosné zpravodajské centrum: černý kufr o hmotnosti zhruba patnácti kilogramů, uvnitř dvě obrazovky, malá anténa, dron a software Meta-Constellation propojený se satelitní konektivitou přes Starlink. Podle reportáže francouzského L’Express ho ukrajinský voják otevře, připojí se a během dvou hodin po přeletu jednoho z komerčních satelitů nad Ukrajinou dostane čerstvý snímek zájmové oblasti. Palantir sám na výsledkovém hovoru za druhé čtvrtletí 2022 mluvil o „lidsky přenositelném formátu“ určeném pro „hrdiny v poli“.

Klíčové je, co kufr nedělá. Neobsahuje vlastní satelit, nevysílá do vesmíru, nevynáší na oběžnou dráhu nic. Je to uzel, místo, kde se potkávají data z oběžné dráhy s rozhodnutím vojáka na zemi.

Jak kufr „vidí“ přes mraky

Formulace o vidění skrze mraky odkazuje na konkrétní technologii: radarové satelity se syntetickou aperturou, známé pod zkratkou SAR. Na rozdíl od optických družic, které potřebují jasnou oblohu a denní světlo, SAR senzory vysílají vlastní mikrovlnný signál a zachycují jeho odraz. Fungují ve dne, v noci, v dešti i pod hustou oblačností.

Typovým příkladem je finská firma ICEYE, která v srpnu 2022 podepsala smlouvu s nadací ukrajinského dobrovolníka Serhije Prytuly. Ukrajina tehdy získala plný přístup ke schopnostem jednoho SAR satelitu, ale samotná družice zůstala v rukou firmy. Právě tento model („data a taskování ano, hardware ne“) definuje celý příběh. Vojáci v zákopech nedostali satelity do rukou. Dostali něco, co má v praxi stejnou hodnotu: možnost říct satelitu, kam se má podívat, a během hodin dostat výsledek.

Meta-Constellation, software běžící uvnitř Skykitu, přitom neobsluhuje jen jeden satelit. Podle L’Express propojuje přístup k přibližně čtyřiceti komerčním družicím, které během čtyřiadvaceti hodin přeletí nad ukrajinským územím. A za určitých mezivládních dohod může sahat i k vojenským senzorům spojeneckých států.

Miliardáři za kufrem

Dvě jména jsou doložitelná přímo. Spoluzakladatel Palantiru Peter Thiel, předseda správní rady firmy, a spoluzakladatel a výkonný ředitel Alex Karp. Oba figurují v žebříčku miliardářů magazínu Forbes. Karp na Světovém ekonomickém fóru v Davosu otevřeně řekl, že Palantir část kapacit Ukrajině dodal „filantropicky, v podstatě zdarma“. Zároveň ale L’Express poznamenává, že po odhalení Skykitu je ve hře i „zjevný komerční cíl“: Ukrajina se stala nejostřejší možnou demonstrací produktu.

Motivace je tedy dvojí. Ideová i obchodní. A obě se navzájem posilují: čím lépe systém funguje na frontě, tím přesvědčivější je nabídka pro armády NATO.

Veřejně není rozepsáno, jak se přesně dělily náklady mezi Palantir, Ukrajinu a případné partnery. Kolik kusů Skykitu se na Ukrajinu dostalo, zůstává utajeno; L’Express mluví o desítkách, možná stovkách.

Co to mění na frontě

Skutečný průlom Skykitu neleží v rozlišení satelitního snímku. Leží v čase. Klasický zpravodajský řetězec vypadá takto: satelit pořídí snímek, data putují do pozemní stanice, analytik je vyhodnotí, výsledek jde přes velitelský řetězec k jednotce, která má jednat. To může trvat hodiny i dny. Skykit tento řetězec stlačuje do takticky použitelného okna.

Washington Post popsal konkrétní postup: v jednom rozhraní se potkává satelitní mapa, termální vrstva, hlášení z terénu a výběr prostředku zásahu. Voják nebo malý tým nemusí čekat na analytika ve vzdáleném štábu. Harvardské Belfer Center doplňuje obraz o malé týmy s drony, které v poli nesou Starlink, baterii a tablet se synchronizovanou mapou cílů.

Karp tvrdil, že systém zlepšil cílování „dvacetkrát“. To je marketingové číslo, které nelze nezávisle ověřit. Co ověřit lze, je logika: když se řetězec „najít, potvrdit, zasáhnout, vyhodnotit“ zkrátí, roste šance, že cíl bude ještě na místě, až dorazí munice. A roste i šance, že voják rozpozná přesilu a stáhne se včas.

Důležitá je i etická rovina. Palantir v materiálu pro britskou Sněmovnu lordů zdůrazňuje, že umělá inteligence má podporovat, nikoli nahrazovat finální lidské rozhodnutí. Systém pracuje s odhadem vedlejších škod a seznamy chráněných objektů. Lepší data mohou riziko civilních obětí snižovat, ale výsledek stále stojí na pravidlech použití síly a na člověku, který stiskne tlačítko.

Má Rusko něco podobného?

Ve veřejně dostupných zdrojích není vidět ruský ekvivalent kombinace Skykit plus Meta-Constellation pro taktický okraj bojiště. Ruská armáda disponuje systémem Střelec od Rostěchu, přenosnou sadou pro komunikaci, navigaci a přípravu dat o cílech, s hmotností kolem patnácti kilogramů a satelitní radiokomunikační sadou. Jenže Střelec podle dostupného popisu nefunguje jako zprostředkovatel desítek komerčních satelitů s AI analýzou. Je to komunikační a navigační nástroj, ne zpravodajská platforma nové generace.

Analytici z CSIS uvádějí, že ještě počátkem roku 2025 ruští vojenští autoři sami přiznávali absenci plně funkčního systému pro správu bezpilotních prostředků a odhadovali ukrajinský náskok na zhruba jeden a půl až dva roky. Carnegie Endowment pak popisuje, jak ruské jednotky v poli sahaly po Telegramu a neoficiálně získaných terminálech Starlink, protože vlastní platformy nedávaly srovnatelnou funkčnost. Ruská armáda, která má být druhou nejsilnější na světě, v digitální vrstvě bojiště zaostává za protivníkem, jehož celý obranný rozpočet je zlomkem toho ruského.

Spolupráce pokračuje a Česko buduje vlastní cestu

Příběh Skykitu nekončí v roce 2022. V lednu 2026 ukrajinské ministerstvo obrany oznámilo spuštění projektu Brave1 Dataroom, postaveného na softwaru Palantiru. Cílem je bezpečné prostředí pro trénink vojenských AI modelů, počínaje autonomní detekcí a zachycením nepřátelských dronů. Válka, která trvá už více než čtyři roky, se stala největší laboratoří vojenské umělé inteligence na světě.

Česká republika zatím není veřejně spojena s nákupem Skykitu ani Meta-Constellation. Buduje ale vlastní kapacity: satelitní centrum SATCEN ČR při Vojenském zpravodajství pracuje od roku 2020 s elektrooptickými i radarovými daty téměř v reálném čase. A Armáda ČR pořizuje nový řadič pro taktickou satelitní komunikaci s dodávkami plánovanými na roky 2026 až 2027. Logika je stejná jako u Skykitu: přiblížit zpravodajství z oběžné dráhy co nejblíž k vojákovi v poli.

Patnáct kilogramů v černém kufru nezměnilo fyziku války. Změnilo rychlost, s jakou se informace mění v rozhodnutí. A v konfliktu, kde se fronta posouvá o stovky metrů denně, může být právě tahle rychlost tím, co rozhodne, kdo přežije do rána.

Co pro Ukrajince znamená Skykit?

Diskuze Vstoupit do diskuze
Autor článku

Aleš Kratochvíl

Zobrazit další články