Norsko posílá na Ukrajinu pásové houfnice M109. Jsou sice starší, ale modernizované a rozhodně se na bojišti neztratí

V přibývajícím přílivu těžkých zbraní na Ukrajinu se objevil další systém z výzbroje zemí NATO, který může výrazně pomoci v bojích proti Rusku. Tentokrát do svých zásob sáhlo Norsko a plánuje odeslat dvě desítky těžkých samohybných houfnic M109A3GN. Jde přesně o ten typ zbraní, o něž Ukrajina v posledních týdnech západní země intenzivně žádá. Dělostřelectvo hraje v konfliktu zásadní úlohu.

Starší zbraně jsou silné a rozhodně se neztratí

Norské houfnice jsou úpravou známých amerických houfnic M109, které existují v mnoha verzích. V tomto případě jde o verzi A3. Nejedná se o žádné nové zbraně, severská země je jako použité koupila z Německa. Původní americké houfnice M109 se začaly vyrábět v roce 1963 a svoji premiéru si odbyly ve válce ve Vietnamu. Ty norské jsou ale jiné než americké verze. Především mají jiné dělo M185 Cannon 155 mm, které má delší dostřel než tomu bylo u verze A1 s houfnicí M126.

Norské stroje ale byly v průběhu let opakovaně modernizované a obecně jde říci, že se minimálně naprosto vyrovnají dělostřeleckým systémům sovětských konstrukcí, které se na rusko-ukrajinském bojišti hojně používají. Verze M109 z výzbroje norské armády oddílů Artilleribataljonen je označena M109A3GNM. Norsko koupilo 126 M109 ze západního Německa v letech 1969–1971. Během druhé poloviny 80. let byly poté upgradovány na konfiguraci M109A3GN.

Údajně došlo k zesílení pancéřování a přepracování vnitřního uspořádání pro bezpečnější skladování munice a vybavení a také k úpravě motorů Detroit Diesel 8V71T, nový výkon není znám, původně činil 450 hp (335,56 kW), a vylepšovalo se i odpružení. V roce 2006 bylo v inventáři armády stále 56 M109A3GN, tj. po skončení studené války bylo přesunuto do skladů nejméně 70 houfnic. Celkem 14 M109A3GN dostalo v roce 2007 další vylepšení a bylo označeno M109A3GNM.

Se speciálním střelivem zasahují na 30 kilometrů daleko

Modernizace zahrnula mimo jiné nový interkom a nové navigační a poziční systémy, nejdůležitější byla integrace nového inerciálního navigačního systému (vedle systému vojenského GPS) pro přesné určení polohy při zaujímání střeleckého postavení. M109A3GNM jsou v současné době jedinými děly řady M109, která zůstávají v Norsku v aktivní službě, přičemž zbývající část (42 kusů) M109A3GN byla uložena. Norsko si může dovolit ze svých skladů M109 vyřadit, protože si pořizuje mnohem modernější houfnice, jihokorejské K9 Thunder.

Hlavní zbraň systému M185 Cannon 155 mm má standardní ráži NATO 155 milimetrů a délka hlavně této houfnice je 39 ráží. To jí umožnilo používat vylepšenou munici. Se standardní municí dokáže dělo dostřelit do vzdálenosti 24 700 metrů. S granáty typu Rocket Assistent Projectile (RAP) s prodlouženým dostřelem až 30 kilometrů. Kromě vysoce explozivní munice dokáže zbraň střílet i kouřové nebo osvětlovací náboje.

Houfnice M109 jsou umístěny na pásovém podvozku. Jejich hmotnost byla v první verzi 27,5 tuny, délka 9,1 metru a šířka 3,15 metru. Výška bez sekundární výzbroje dosáhla 3,25 metru. Jsou vybaveny věží, ale nejedná se o tank. Její pancéřování je slabší než u tanku a je určena k ochraně posádky proti střelám z lehčích zbraní a šrapnelům. Posádku tvoří u posledních modernizovaných verzí s řadou automatizovaných funkcí čtyři vojáci, u starších verzí osm až šest. Stroj se dokáže pohybovat rychlostí až 56 kilometrů v hodině a jeho dojezd je 350 kilometrů.

Která děla dodaná na Ukrajinu považujete za nejpřínosnější?

Zdroj: ArmyRecognition, MilitaryHistory