Ve světě by mohl vzrůst zájem o americké vrtulníky. Ty ruské se ukazují jako velmi zranitelné dnešní PVO a hrozí nedostatek náhradních dílů

Vrtulníkové letectvo je důležitou součástí ozbrojených sil. Helikoptéry dokáží velmi efektivně přesouvat a vysazovat jednotky, jsou i nebezpečnou zbraní.

i Zdroj fotografie: U.S. Army / Public Domain
                   

Ruská válka na Ukrajině ukázala mnoha provozovatelům ruských zbrojních systémů, že bude problém dále se na ně spoléhat. Kvůli embargu a vyhroceným mezinárodním vztahům, vyvolaných ruskou agresí proti suverénnímu státu, se totiž zastavily dodávky klíčových náhradních dílů do mnoha zemí. Citelné je to například v oblasti vrtulníkového letectva, protože nemálo zemí provozuje ruské vrtulníky. Svoji příležitost cítí hlavně američtí výrobci, kteří by se zde rádi prosadili.

Ruské vrtulníky má i mnoho zemí NATO

Velmi rozsáhlá je v mnoha zemích flotila dopravních vrtulníků Mi-8/17, jejichž exportní verze bývají označovány i jako Mi-17. Tyto helikoptéry slouží v českém letectvu a lze je najít i ve výzbroji Bulharska, Maďarska, Chorvatska, Turecka a dalších zemí. Nyní se potýkají s velkým problémem. Kvůli válce na Ukrajině nejsou dostupné některé díly, které se vyrábějí výhradně v Rusku. Pokud jejich zásoby dojdou, stroje nebudou moci létat.

iZdroj fotografie: Uživatel KGG1951 / Creative Commons / CC BY
Mi-17

Druhým problémem jsou zkušenosti s těmito ruskými stroji přímo v bojích na Ukrajině. Zde se ukázalo, že jsou nesmírně zranitelné ze strany přenosných protiletadlových systému MANPADS. Ruské letectvo podle ukrajinských údajů ztratilo již více než 100 vrtulníků, i když počty nelze ověřit. Ale na fotografiích byly zachyceny nejen dopravní stroje, ale i sestřelený nejmodernější bitevní vrtulník Ka-52 a Mi-28.

Jak by si v obraně proti velkému počtu protiletadlových systémů vedly západní stroje, to je samozřejmě k diskuzi, ale hlavně američtí výrobci cítí, že by nyní mohli ruské vrtulníky u jejich současných uživatelů snáze nahradit. Logickou volbou by v běžném provozu transportních vrtulníků mohl být Sikorsky UH-60 Black Hawk, což je jeden z nejpoužívanějších univerzálních vrtulníků na světě. Je o něj zájem po celém světě a tyto vrtulníky nakupují i některé země bývalé střední a východní Evropy, jako je například Slovensko.

Americké i evropské alternativy existují

Oba vrtulníky jsou si v běžných podmínkách výkonově velmi podobné. Mají podobnou rychlost i nosnost, i když ruský je o něco větší a disponuje například i větším úložným prostorem a vykládací rampou. Pokud by chtěly země helikoptéry větší, jsou USA schopny nabídnout za ekvivalent Mi-26 například Boeing CH-47 Chinook nebo Sikorski CH-53 Sea Stallion.

Jediným dosavadním problémem amerických vrtulníků v porovnání s ruskými jsou jejich letové vlastnosti ve vysokohorském prostředí. Zde ruské stroje jednoznačně vedou a Indie na ně nedá dopustit, i když užívá vrtulníky od celé řady výrobců. Teoreticky by se mohli prosadit i jiní výrobci. Ukazuje to příklad České republiky, kde se velení armády rozhodlo vsadit na vrtulníky od společnosti Bell.

iZdroj fotografie: Gerry Metzler / Creative Commons / CC BY-SA
Bitevní vrtulník Viper

Česká armáda dostane nově vrtulníky Bell UH-1Y Venom a bitevní Bell AH-1Z Viper, protože v roce 2019 se česká vláda rozhodla koupit osm vrtulníků UH-1Y a čtyři vrtulníky AH-1Z se souvisejícím vybavením a službami za asi 14,5 miliardy korun. Ministerstvo obrany by v dalších letech chtělo objednat další dodávku těchto strojů a dnes se neoficiálně mluví o tom, že česká objednávka bude co nejdříve zdvojnásobena.

Ruské vrtulníky může dostat Ukrajina

Od některých odborníků dokonce zazněly návrhy, aby země NATO předaly své vrtulníky ruské výroby Ukrajině. Třeba USA již poskytují Mi-17, které měly být původně určeny pro afghánské letectvo. Ale mluvilo se i možnosti poslat jí bitevní Mi-24. Je jasné, že ukrajinští piloti s nimi umí létat a mechanici je zvládnou udržovat. Těmto bitevníkům totiž v zemích NATO nejen během několika let vyprší životnost, ale díky embargu na ně nejsou ruské díly.

Dárcovské země by mohly získat náhradou nějaké jiné americké stroje, ale možnosti získat nové vrtulníky v Evropě jsou také poměrně značné. Například od společnosti Airbus Helicopters SAS (do 8. ledna 2014 Eurocopter Group), která je evropským výrobcem vrtulníků zdařile konkurující americkým producentům, nebo od italsko-britské firmy Augusta Westland, i když ta zčásti patří americkému výrobci Bell.

Sikorsky by navíc mohl díky zájmu spustit modernizaci vrtulníků UH-60 na verzi M. Tyto stroje by mohly být hlavně pro východoevropské země zajímavé, protože Sikorski vlastní polskou společnost PZL (odkoupil ji od Augusty), ve které vyrábí vrtulníky S-70M, což je vlastně civilní verze UH-60.

Jiný typ, ozn. Sikorski S-76C, byl vyráběn v podobě draků bez dynamických částí dokonce ve značném množství (100 +) v minulosti v továrně Aero Vodochody, i když ekonomický profit tehdy byl pro českou stranu poněkud diskutabilní a vedl k ukončení spolupráce. Z technického hlediska by tedy mohly být nové vrtulníky pro dosavadní vlastníky ruských helikoptér produkovány přímo v Evropě.

Jak si vedou americké vrtulníky v porovnání s ruskými?

Zdroj: TheDrive

Diskuze Vstoupit do diskuze
116 lidí právě čte
Autor článku

Vít Lukáš

Zobrazit další články