Kreml potřebuje ukázat sílu. Chystá další odpal RS-28 Sarmat, která už dvakrát selhala

Rusko uzavřelo polygon Kura na Kamčatce od 6. do 10. května 2026. Vše nasvědčuje třetímu pokusu o letový test nejmohutnější rakety, kterou má v arzenálu, a která dvakrát po sobě havarovala.

Ruská mezikontinentální raketa RS-28 Sarmat i Zdroj fotografie: Ozbrojené síly Ruské federace
                   

Varování pro obyvatele Kamčatky přišlo od regionálního ministerstva pro mimořádné situace 6. května. Specializované sledování otevřených zdrojů pak identifikovalo širší okno 8.–11. května pro samotný start. Načasování není náhodné: 9. květen je Den vítězství, den, kdy Vladimir Putin tradičně předvádí vojenskou sílu Ruska. Letošní přehlídka na Rudém náměstí sice proběhla, ale v drasticky okleštěné podobě, bez těžké techniky, pod mimořádnými bezpečnostními opatřeními kvůli hrozbě ukrajinských dronů. Úspěšný mezikontinentální test by mohl posloužit jako náhradní demonstrace strategické moci. Jenže právě slovo „úspěšný“ je u Sarmatu problém.

Co je RS-28 Sarmat a proč na něm Kremlu záleží

RS-28 Sarmat je těžká mezikontinentální balistická raketa na kapalné palivo, navržená pro odpaly ze silových pozic. Podle profilu CSIS Missile Threat jde o systém stále ve fázi vývoje, jehož úkolem je nahradit sovětské R-36M2 Vojvoda, poslední operační varianty legendárních SS-18 Satan. Vojvody jsou nejstarší těžké rakety v ruském arzenálu, přičemž nejmladší kusy pocházejí z roku 1988.

Sarmat má být modernější, s větším deklarovaným užitečným zatížením a schopností nést hypersonické kluzné bloky typu Avangard. Jediný veřejně potvrzený úspěšný let se odehrál 20. dubna 2022 z kosmodromu Pleseck na polygon Kura. Ruské ministerstvo obrany tehdy oznámení prodalo jako průlom. Od té doby se ale program propadl do série katastrof.

Dvě havárie, žádné oficiální vysvětlení

Září 2024, Pleseck. Kolem 19.–20. září zachytily satelitní snímky rozsáhlou destrukci testovacího sila a okolní infrastruktury. Analytik Pavel Podvig na základě rozboru snímků a požárních dat připouští dvě možnosti: buď raketa explodovala přímo v silu při pokusu o start, nebo došlo k havárii při odčerpávání paliva po zrušeném testu. Výsledek byl stejný, testovací pozice v Plesecku přestala existovat.

Listopad 2025, Jasnyj/Dombarovskij. Po ztrátě infrastruktury v Plesecku se program přesunul do Orenburské oblasti, kde už dříve fungovalo silo pro testy Dněpru a Avangardu. Dne 28. listopadu 2025 proběhl další pokus. Veřejně dostupné video, které analyzoval Podvig, ukazuje selhání prvního stupně nikoli po minutě letu, jak se původně spekulovalo, ale už v prvních sekundách po opuštění sila. Raketa se zřítila v bezprostřední blízkosti startovní pozice.

V obou případech Rusko nezveřejnilo žádnou vyšetřovací zprávu. O stejné technické závadě proto nelze zodpovědně psát, veřejně dostupná data ukazují dva odlišné scénáře selhání.

Květen 2026: třetí pokus, nebo třetí odklad?

Květnové okno nepůsobí jako jednorázová akce. Podle RussianSpaceWeb se už v dubnu 2026 objevily dvě předchozí sady varování pro zjevný pokus o test, které byly následně zrušeny. Květnový termín je tedy minimálně třetí příprava startu jen v letošním roce.

Proč Kreml riskuje další veřejné selhání místo dalšího odkladu? Francouzská Fondation pour la recherche stratégique v březnové analýze výslovně uvádí, že po zničení infrastruktury v Plesecku je tlak na rychlou kvalifikaci Sarmatu vysoký „z operačních i propagandistických důvodů“. Vojvody stárnou, náhrada se opožďuje a politický kalendář tlačí.

Co je v sázce, a co ne

Každé další selhání prodlužuje ruskou závislost na raketách, jejichž nejmladší kusy mají téměř čtyřicet let. To je reálný strategický problém pro Moskvu. Ale je důležité ho nezveličovat.

Podle odhadů Pavla Podviga mělo Rusko na začátku roku 2026 přibližně 575 rozmístěných strategických nosičů a kolem 1 530 strategických hlavic. Sarmat je jen jedna část tohoto arzenálu. Rusko dál provozuje mobilní Topoly a Jarsy, ponorky třídy Borej s raketami Bulavá i strategické bombardéry. NATO samo zdůrazňuje, že hodnocení hrozby vychází z celého spektra ruských schopností, ne z jednoho typu rakety.

A potíže s modernizací mezikontinentálních balistických raket nejsou čistě ruský fenomén. Americký program Sentinel, nástupce Minutemanu III, čelí podle auditu GAO výrazným rizikům a komplikacím. Rozdíl je v tom, že americké problémy jsou organizační a rozpočtové, u Sarmatu jde o opakovaná katastrofická selhání při letových testech.

Symbolika versus realita

I kdyby květnový test dopadl úspěšně, nezměnil by zásadně jadernou rovnováhu. Jeden úspěšný let po dvou haváriích by spíš opravil poškozený obraz programu než posunul Sarmat blíž k operačnímu nasazení, k tomu je třeba série bezchybných testů. Kreml by ale úspěch nepochybně prodával jako důkaz strategické parity a funkční modernizace.

Pokud raketa selže potřetí, Rusko bude mít vážný problém s důvěryhodností konkrétního programu, nikoli s jaderným odstrašením jako celkem. Pro Evropu a Česko se nic nemění na nutnosti počítat s rozsáhlým ruským arzenálem, ale mění se obraz země, která svou nejambicióznější zbraň nedokáže dostat do vzduchu.

Někdy mezi 8. a 11. květnem se nad stepí Orenburské oblasti buď objeví oranžový plamen stoupajícího Sarmatu, nebo další oblak prachu u sila. Kreml vsadil na to, že tentokrát to bude plamen.

Myslíte si, že test RS-28 tentokrát vyjde?

Diskuze Vstoupit do diskuze
Autor článku

Oto Dufek

Zobrazit další články