„Špinavá“ raketa SLAM: jak funguje nejškodlivější jaderná zbraň na světě

Na konci 50. let, v dobách studené války a jaderného šílenství, se Spojené státy americké pokusily sestrojit dosud nejnebezpečnější a nejničivější jadernou zbraň v historii lidstva. Vývoj smrtonosné zbraně trval celkem 7 let. Výsledkem náročných a drahých prací byla střela Supersonic Low Altitude Missile (SLAM). Tato nadzvuková nízko letící střela by dokázala způsobit obrovské škody na infrastruktuře i životním prostředí zasaženého nepřátelského území.  

Zamoření nepřátelského území jaderným odpadem

Vedle mezikontinentálních balistických raket a strategických bombardérů, určených k odvetě proti Sovětskému svazu, požadovalo americké letectvo ještě třetí typ zbraně – jaderné střely SLAM. A to pro případ, že by studená válka přerostla do horkého konfliktu. Projekt s obchodním názvem The Big Stick byl svěřen leteckému gigantu Convair.

SLAM byly koncipovány jako řízené střely s jaderným pohonem, které by v případě nutnosti dokázaly proniknout do nepřátelského vzdušného prostoru v malé výšce, shodit na cíl vodíkové či termonukleární hlavice a následně spáchat na nepřátelském území „sebevraždu“. Oblast by poté byla zamořena radioaktivním materiálem. Pentagon doufal, že zbraň bude připravena do roku 1965, tedy 6 let od spuštění programu. 

Projekt byl příliš kontroverzní

Střela SLAM mohla být vypuštěna pomocí speciálně upraveného odpalovacího zařízení. Jakmile dosáhla určité rychlosti, spustil se vlastní jaderný motor střely, který ji dále poháněl. Dle výpočtů by rakety SLAM mohly setrvat ve vzduchu i několik týdnů.

V případě nouze bylo v plánu vstoupit do nepřátelského vzdušného prostoru ve výšce přibližně 300 metrů při rychlosti 3,5 Mach (asi 1 160m/s). Následně setrvat na nepřátelském území po dobu několika dní až týdnů, kontinuálně kontaminovat životní prostředí radioaktivním odpadem, a nakonec svrhnout jaderné hlavice na týlovou nepřátelskou linii.  

iZdroj fotografie: U.S. Government

Projekt SLAM byl v roce 1964 přerušen, a to s ohledem na narůstající obavy týkající se vysokých nákladů, efektivity a praktičnosti. Ačkoli většina jednotlivých komponentů, včetně reaktoru samotného, byla úspěšně zkonstruována, testování raket určených k emitování smrtelných dávek záření bylo jednak velice obtížné, jednak vysoce nebezpečné.

Aktivní používání takovýchto raket by přece jen nakonec proměnilo planetu v radioaktivní poušť. Samozřejmě nelze také opomenout fakt, že výroba konvenčních jaderných hlavic byla a je levnější, jednodušší a rovněž mnohem rychlejší. 

Jak užitečný by projekt SLAM podle vás byl?

Zdroj: TechInsider