Tajná ponorková základna: Kobky studené války v sobě ukrývají dědictví závodů ve zbrojení

Jedním z nejznámějších dokumentů studené války je bezpochyby plán amerického ministerstva obrany z 50. let, jenž dostal název Drop Shot. Operace předpokládala masivní jaderný útok a následnou okupaci sovětského území. Během jednoho měsíce, počínaje 1. lednem 1957, bylo naplánováno svržení 300 padesátitunových jaderných bomb a 29 000 tun konvenčních bomb. Na mušce měla být přes sto sovětských měst, v důsledku čehož by se téměř šestina sovětského území proměnila v obrovskou hořící Hirošimu. Sověti se však na možný útok připravili. 

Podzemní suchý dok

Naštěstí pro všechny, studená válka nikdy neměla skutečně přerůst ve třetí světovou válku. A přesto, když člověk hledí do útrob temných a mrazivě vzhlížejících tunelů, nad hlavou 100 metrů skály, za rohem sklad paliva i arzenál s jadernými hlavicemi a o kus dál místo na sedm až devět ponorek. To vše chráněno bránou s 10tunovým rámem, nelze si nepředstavit, jaké by asi bylo přečkat zde jaderný útok. Řeč je o podzemním komplexu Černomořské flotily, jehož vinou na více než půl století prakticky zmizelo z mapy dříve malebné krymské město Balaklava. 

Balaklava nebyla pro výstavbu podzemního komplexu vybrána jen tak náhodou. Příroda sama vytvořila z městské zátoky ideální útočiště pro námořnictvo. Úzká klikatá úžina široká pouhých 200–400 metrů chrání přístav před bouřemi i zvědavci –⁠ z otevřeného moře není vidět z žádného úhlu. Velká hloubka, až 17 m, navíc umožňuje ponorkám vplout do přístavu naprosto nepozorovaně.

iZdroj fotografie: Autor neznámý

Hora Tavros, v jejíchž hlubinách se tajné zařízení nachází, je tvořena pevným mramorovým vápencem, přičemž tloušťka horniny nad podzemními prostorami dosahuje až 126 m. I díky tomu byl komplex oceněn první kategorií atomové ochrany. Což znamená, že obstojí i proti přímému zásahu atomovou bombou o síle 100 kt TNT. 

Podzemní komplex o celkové rozloze přibližně 15 000 m² navrhl leningradský projektový institut Granit. V roce 1947 Stalin projekt schválil a v roce 1953 byla zahájena výstavba hlavní části komplexu, objektu 825 GTS. K realizaci prací byla vytvořena speciální důlně-stavební jednotka Černomořské flotily.

V únoru 1956 se na osobní Chruščovův příkaz (tehdejší předseda rady ministrů Sovětského svazu) připojili k posádce stavební dělníci z Moskvy a Charkova, kteří měli zkušenosti s tunelářskými pracemi na Kavkaze. Výstavba objektu 825 GTS, kde se nachází závod na opravu lodí, včetně suchého doku, byla dokončena v roce 1961. V případě nouze lze v prostorách objektu ukrýt až 9 ponorek malé třídy či 7 ponorek střední třídy. Přičemž místa je zde dostatek i pro vojenský personál a veškeré pracovníky Balaklavy. 

Betonová opona 

Pokud se dnes rozhodnete projít podél západního břehu Balaklavské zátoky, budete muset přejít přes pontonový most. Tento most již půl století blokuje vstup do vodního kanálu – objektu GTS 825. V případě potřeby byly pontony vypuštěny, most byl zvednut o půl metru a odstaven, načež mohla ponorka vplout do kanálu. Kvůli maskování vplouvaly lodě do komplexu pouze za soumraku nebo v noci.

Hned za mostem je vidět jižní přístav Bathoport, velká námořní brána, která chrání kanál před nebezpečím jaderného výbuchu. Jedná se o vícedílnou kovovou konstrukci podél kanálu. Na 608 metrů dlouhý vodní kanál objektu 825 GTS je ve své nejrozsáhlejší části (od jižního přístavu k suchému doku) široký až 24 metrů. V této části mohly ponorky při nízké rychlosti manévrovat samostatně. Hloubka kanálu je 8 metrů.

iZdroj fotografie: Autor neznámý

Směrem k severnímu přístavu, který ústí do otevřeného moře, se pak kanál zužuje na 10 m. Zároveň však hloubka moře za mořským valem dosahuje až 32 m, což umožňuje lodi opustit základnu v podvodní poloze. Celý komplex je opravdu šikovně propracovanou vojenskou pevností, při jejíž konstrukci bylo dbáno jak na snadnou manévrovatelnost s vojenskou technikou, tak na bezpečnost samotné posádky. 

Pracovníci komplexu byli vázáni přísným slibem mlčenlivosti, neboť celý projekt byl udržován v tajnosti. Za sdílení informací hrozily pracovníkům velmi tvrdé tresty. Dnes již slouží vojenský komplex především jako turistická atrakce. Nicméně mnozí obyvatelé Balaklavy, kteří v tajném zařízení pracovali pod slibem mlčenlivosti někdy i po celé desítky let, si stále nemohou zvyknout na skutečnost, že nyní již mohou o podzemním komplexu hovořit svobodně. 

Může být podle vás základna uvedena opět do provozu?

Zdroj: TechInsider