Na břehu skotského ostrova byl vyplaven záhadný bezpilotní objekt připomínající bezpilotní armádní vlnový kluzák

Příslušníci pobřežní stráže sdíleli na sociálních sítích fotografie záhadného objektu s nadějí, že naleznou majitele. K plavidlu se však dodnes nikdo nepřihlásil.

i Zdroj fotografie: Britské královské námořnictvo
                   

Přestože jsou vzrušivé doby pirátských lodí, tajemných poutníků z neznámých zemí a mystických příšer již dávno pryč a převážná většina nepřístavních zátok zeje prázdnotou, divoké vody nevyzpytatelného oceánu někdy ještě přece jen přinesou ke břehům městských zátok poněkud těžko identifikovatelné objekty, které zažehnou v lidech vyhasínající jiskřičku zvědavosti a notnou dávku dětského nadšení. Přesně tento scénář se přihodil v jedné maličké zátoce skotského ostrova Tiree, kde bylo vyplaveno záhadné plavidlo.

Armáda využívá vlnové kluzáky k průzkumu

V roce 2020 nalezli příslušníci pobřežní stráže britského Královského námořnictva v jedné malé skotské zátoce opravdu zvláštní objekt. Vypadal jako plochý člun či velké surfovací prkno pokryté solárními panely a nápadně se podobal bezpilotním kluzákům společnosti Liquid Robotics. Ta ani žádná jiná firma se však k plavidlu nepřihlásila.

Kluzáky představují novou generaci bezpilotních plavidel, jež dokážou setrvat na vodě a plnit úkoly po celé týdny až měsíce. Elektronika je napájena solárními panely umístěnými na ploché palubě plavidla, zatímco pohon je zajištěn podvodní jednotkou zabudovanou pod hlavní částí lodi.

iZdroj fotografie: Britské královské námořnictvo

Typickým uživatelem vlnových kluzáků je armáda, která je obvykle využívá k průzkumu. Jeden takový kluzák operoval například minulý rok u pobřeží Spojených států. Jak se později ukázalo, kluzák byl součástí tajného vládního projektu zaměřeného na monitorování nelegální činnosti v oblasti. 

Vlnové kluzáky jsou skutečně pokrokovou a zároveň docela jednoduchou technologií, která se vyznačuje jednak dlouhou životností (setrvat na vodě dokážou po celé týdny až měsíce), jednak schopností překonávat opravdu dlouhé vzdálenosti. V roce 2012 byl jeden kluzák vyslán na cestu dlouhou více než 16 000 kilometrů přes Tichý oceán – ze San Franciska do Austrálie. Čistě teoreticky by tedy objekt, který skončil u pobřeží Skotska, mohl pocházet prakticky odkudkoli na světě. 

Kluzáky jsou vybaveny technologií satelitní komunikace a obvykle díky solárním panelům udržují pravidelný kontakt s pobřežním operátorem kdekoli na světě. Vzhledem k nízké rychlosti zařízení, což je asi největší nevýhoda jinak docela schopných plavidel, může obsluha svůj kluzák pečlivě sledovat. Je tedy dosti nepravděpodobné, že by ho jen tak ztratila. Zajímavé je, že ačkoli bylo zařízení vyplaveno před téměř 2 lety, nikdo se k němu ještě nepřihlásil. A pravděpodobně se dnes již veřejně ani nepřihlásí. 

Zdroj: TechInsider

Jak by se daly vlnové kluzáky v budoucnu využít?

Diskuze Vstoupit do diskuze
104 lidí právě čte
Autor článku

Linda Niesnerová

Zobrazit další články