Raketomet TOS-1A dokáže v zákopech šířit hrůzu. Před strašlivou termobarickou zbraní se nelze nikam ukrýt

V opotřebovávacích bojích na východní a jižní Ukrajině existuje zbraň, jež mezi vojáky dokáže doslova šířit hrůzu. Hlavně mezi ukrajinskými, protože Ukrajina na rozdíl od ruské armády může použít jen několik kusů, které se jí podařilo ukořistit. Jde o původně sovětský raketomet TOS-1A. Není to nijak sofistikovaná zbraň, ale pro bojovníky v zákopech je smrtící používaná munice. Jedná se totiž o obávané termobarické rakety.

Zákopy byly dlouho obtížně překonatelné

Termobarické zbraně jsou odpovědí na to, jak si poradit s hluboce zakopanými jednotkami. Už za první světové války totiž válčící strany zjistily, že pokud jsou vojáci schovaní v zákopech, dokáže je vyřadit většinou jen přímý zásah dělostřelectva. Toho je velmi obtížné dosáhnout. První odpovědí byly plamenomety, ale ty mají malý dosah a jejich nosiči bývali snadným cílem. Termobarické zbraně však lze vystřelovat z raketometu, nebo shazovat jako bomby z letadel.

Jejich princip je jednoduchý. V cíli hned nevybuchují, ale do vzduchu rozptýlí oblak hořlaviny, kterou teprve výbuch zažehne. Vytvoří se doslova ohnivá koule spalující vše v jejím dosahu. Navíc vytvoří obrovský podtlak, jenž dokáže doslova drtit živou tkáň. Podtlak se dostane všude, nepomůže ukrytí vojáka v zákopu nebo bunkru. Termobarické zbraně jsou tak považovány za jedny z nejsilnějších nejaderných zbraní, proto často podléhají kritice.

V 80. letech sovětští konstruktéři přišli s myšlenkou raketometu, který by odpaloval termobarické či zápalné rakety klasické ruské ráže 220 milimetrů. Tvořilo ho odpalovací zařízení, do něhož šlo v konečné fázi nabít 24 raket. Umístěno bylo na podvozku tanku T-72, což mu umožňovalo nejen velmi dobrou průchodivost terénem, ale poskytovalo to i dobrou ochranu posádce. První verze raketometu TOS-1 totiž měla dosah jen tři kilometry, zbraň se tedy musela pohybovat těsně u bojové linie.

Raketomet umístěný na podvozku tanku

Raketomet je poměrně velká zbraň o hmotnosti 45,3 tuny. Je 9,5 metru dlouhá, 3,6 metru široká a dosahuje výšky 2,2 metru. Dokáže se pohybovat rychlostí až 60 kilometrů v hodině, dojezd má až 550 kilometrů. Na delší vzdálenosti se přepravuje na vlacích či na speciálních automobilových návěsech. Existuje i nová zbraň TOS-2, představená v roce 2020 a umístěná na podvozku nákladního automobilu. Těch je však dosud vyrobeno a zařazeno do ruské výzbroje zřejmě jen několik kusů.

Dostřel termobarických raket se postupně zvětšil. V ruské armádě nejrozšířenější verze raketometu TOS-1A již dnes dostřelí do vzdálenosti 10 kilometrů, TOS-2 by měl mít dosah ještě větší. Rakety lze odpálit jednotlivě, ale většinou je používána celá salva, která trvá maximálně 15 sekund. Kromě Ruska a Ukrajiny, která několik systémů ukořistila, mají tyto raketomety některé postsovětské státy, tedy Alžír, Sýrie a Írán. Nasazeny byly v bojích o Náhorní Karabach, v občanské válce v Sýrii nebo v Iráku v boji s ISIS.

iZdroj fotografie: Vitaly V. Kuzmin / Creative Commons / CC BY-SA

O možnostech a technických parametrech termobarických raketometů ruské provenience TOS-1 a TOS-2 jsme již psali, například zde. Zatím se ruská armáda držela zpátky v používání těchto hrozivých zbraní, zřejmě hlavně proto, že ukrajinská armáda bojuje ve městech, ve kterých zůstávají i civilisté. Jejich ztráty by v případě útoku termobarickou zbraní byly téměř absolutní.

Ale lze se obávat, že s eskalací útoků ukrajinské armády na území Ruska a po provedení dalších podobných atentátů, jako byl ten na Duginovou v Moskvě, někomu ve velení ruské armády povolí nervy a zbraň prostě nasadí bez ohledu na následky. Koneckonců je nutné si přiznat, že války se vedou jakoukoli zbraní a za jakýchkoli podmínek s jediným skutečným cílem, aby se vyhrály. Bez ohledu na to, zda jsou spravedlivé, či ne.

Zdroj: HotCars