Jestli Rusko proti ukrajinským městům ve velkém nasadí systém TOS přezdívaný Buratino (Pinokio), bude to masakr

Termobarické zbraně patří k nejsilnějším nejaderným zbraním, které dokážou zničit vše živé na velikém území. Právem vyvolávají hrůzu i odpor.

i Zdroj fotografie: Uživatel Rukaba / Creative Commons / CC BY-SA
                   

Jakkoli se zdá ničení ukrajinských měst ruskými okupanty strašlivé, ruská armáda ještě zdaleka nepředvedla všechny své možnosti devastace. Ačkoli na ukrajinském území má jednu z nejsilnějších zbraní svého arzenálu, raketomet TOS-1A Buratino, zatím ho podle dostupných informací používá jen výjimečně. Masové nasazení především v zastavěných oblastech měst, kde se vojenské síly ukrajinské armády také skrývají, by ale znamenalo téměř jistý masakr.

Termobarické rakety mají strašlivé účinky

TOS-1A vypadá jako obyčejný raketomet, ale zdání může klamat. Jeho vražednost zajišťuje speciální munice, která ve většině podobných systémů, snad kromě GBU-27 Uragan, využívaná zatím není. Disponuje nejen zápalnými raketami, ale především těmi termobarickými. Fungují na principu výbušného rozptýlení hořlavé směsi do vzduchu a jejím následném iniciování druhým výbuchem. Finální výbuch vytvoří obrovský žár, vakuum a tlakovou vlnu, která doslova roztrhá všechny živé bytosti v okruhu její působnosti.

Systém byl vyvinutý především k ničení lidské síly nebo lehce obrněných vozidel. Je účinný proti zakopaným vojenským jednotkám, ale i v husté zástavbě, kde dokáže srovnat se zemí velké plochy s budovami a jinými stavbami. Ruská armáda má s jeho nasazením zkušenosti. Používala ho poprvé v Afghánistánu v letech 1988–1989, pak ve válce v Čečensku nebo v Sýrii, což si vyžádalo i mnoho civilních obětí. Použití termobarických raket doslova vyčistilo rozsáhlá území před samotným útokem pozemních sil.

Buranito se používá jinak než běžné raketomety, jakými jsou například Grad nebo Uragan. Ty dokážou vystřelovat rakety do vzdálenosti až několika desítek kilometrů. TOS-A má dostřel u nejnovějších vylepšených raket nejvýše 10 kilometrů, ale většinou se používá na mnohem kratší vzdálenosti. Proto není umístěný na kolovém, ale na tankovém podvozku, aby byla tříčlenná posádka lépe chráněna. Využívá se podvozek tanku T-72, ale existují i verze na podvozku tanku T-90.

Termobarické zbraně už vyvíjeli nacisté

Nápad na vývoj této zbraně vznikl v Sovětském svazu na konci 70. let. Na začátku dalšího desetiletí byl představen systém TOS-1. Vojskovými zkouškami prošel v letech 1988–1989. Měl 30 odpalovacích trubic raket ráže 220 milimetrů. Později byl vyvinutý modernější a dnes využívaný TOS-1A, který měl počet trubic snížený na 24. Hmotnost jedné rakety je kolem 200 kilogramů, liší se podle použitého typu. Posádka je odpaluje zevnitř vozidla.

I když systém TOS-1 měli v Rusku ve výzbroji už od počátku 90. let, důraz na tento systém a jeho násobenou výrobu modernizované verze TOS-1M včetně výroby velké zásoby termobarických hlavic pro rakety v Rusku začali klást v době, kdy Američané velmi efektivně použili tento typ munice v bojích v Afghánistánu po teroristických útocích v září 2002. Tehdy se ukázalo, jak účinný tento druh munice je a že jako náplň „chytrých pum“ a přesných řízených raket dokáže ničit živou sílu protivníka uschovanou v jeskyních a podzemních prostorách.

Historie takovéto zbraně je však mnohem starší. Už za druhé světové války ji vyvinulo nacistické Německo, ale nestačilo ji masověji použít. Výsledky jejího vývoje si přivlastnili USA i SSSR. USA pak poprvé použili svoji verzi této zbraně nazývanou BLU-82 Daisy Cutter (sekačka sedmikrásek) ve Vietnamu. Šlo o velkou pumu, těžkou 6 800 kg, shazovanou z útrob transportního letounu C-130 Hercules pomocí výtažného padáku.

Měla za úkol v jihovietnamské džungli vymýtit a zlikvidovat rozsáhlé území kolem místa dopadu pumy a udělat tak místo pro přilétající výsadkové vrtulníky. Velmi úspěšně ji také Američané použili v Afghánistánu, především při útoku na komplex jeskyní u Tora Bora. Jejím následovníkem je bomba GBU-43/B MOAB, přezdívaná Matka všech bomb.

V době svého vývoje byla považována za nejsilnější nenukleární bombu na světě, i když má ničivou sílu přibližně jen jedné tisíciny atomové bomby svržené na Hirošimu. Na rozdíl od Daisy Cutteru, MOAB je od počátku určena k ničení cílů opevněných a podzemních. MOAB je pomocí vojenské verze GPS naváděná bomba shazovaná volným pádem, kdežto Daisy Cutter je nenaváděná, padákem stabilizovaná a vyžaduje relativně nízkou výšku shozu.

Rusové pochopili efektivnost na velké ploše

Rusové nechtěli zůstat pozadu, a tak vyvinuli svoji bombu s termobarickou náplní, kterou trochu posměšně nazývali „Otec všech bomb“. Tvrdili, že je až 4x silnější než americká, ale reálné analýzy ukazují spíše „jen“ na dvojnásobnou destrukční sílu ruské bomby, než má americká GBU-43.

Analýzy prvních zkušeností z použití termobarických zbraní výše uvedených parametrů však ukázaly, že mnohem efektivnější je použití více těchto zbraní menšího kalibru současně na větší ploše. Například kobercové bombardování pomocí B-52, které mohou z velké výšky zasáhnout několika pumami o hmotnosti 500–900 kg s touto náplní poměrně velké území, je mnohem efektivnější a smrtonosnější, než svrhnutí jedné GBU-43 o hmotnosti 9,5 tuny.

Rusové to pochopili poměrně brzy a v druhé polovině 80. let dokončili originální systém TOS-1, již od počátku určený k používání termobarické munice v odpalovaných raketách. Mohou být vystřelovány po jedné, nebo v salvě. Při ručním odpálení rakety systém opustí během pouhých 12 sekund.

Vozidlo s raketometem, označené BM-1, je vybaveno zaměřovačem, systémem řízení palby a balistickým počítačem. Má hmotnost 45,3 tuny, je dlouhé 9,5 m a široké 3,6 m. Výška dosahuje jen 2,22 m při přesunu, což je poměrně málo. Posádku tvoří tři vojáci. K TOS-1A patří dvě překládací vozidla TZM-T také na tankovém podvozku. Každé je vybaveno jeřábem a sadou 24 nových raket, které se dají do použitého raketometu znovu nabít. I ono má tříčlennou obsluhu.

Systémy TOS jsou ve výzbroji nejen Ruska, ale i dalších postsovětských států, jako je Arménie, Ázerbájdžán či Kazachstán, má je i Sýrie, Irák nebo Saúdská Arábie. TOS byl použit v Sýrii v provincii Hamá nebo u Latakie. V Iráku pak například v Mosulu. Během války o Náhorní Karabach měl tento systém nasadit i Ázerbájdžán.

Jak reálné je, že Rusko začne na Ukrajině masově používat TOS?

Zdroj: Thedrive, Military-today

Diskuze Vstoupit do diskuze
102 lidí právě čte
Autor článku

Vít Lukáš

Zobrazit další články
Události247.cz
Události247.cz
Špatná zpráva pro Putina: Tisíce Rusů si dobrovolně volají s Ukrajinci a prosí je o pomoc
VědaŽivě.cz
VědaŽivě.cz
Proč je ženám pořád zima? Pro zimomřivost je více předpokladů, problém spočívá v hormonech
JakZdravě.cz
JakZdravě.cz
Babská rada nad zlato: Nápoj se skořicí a zázvorem pročistí střeva během 3 dnů. Kromě toho začne ubývat tuku na břiše
adbz.cz
adbz.cz
Luštěniny ani kyselé zelí nemusí nadýmat. Klíč je ve správné přípravě