Selhání americké rozvědky: Přesně před 73 lety otestoval Sovětský svaz první atomovou bombu, nápadně podobnou Tlouštíkovi

Sovětský nukleární program započal v roce 1943 pod vedením fyzika Igora Vasilijeviče Kurčatova. Až do konce války se však jednalo spíše o zpravodajskou operaci, významnou roli ve vývoji zbraní hromadného ničení totiž primárně sehrála sovětská rozvědka, která shromažďovala údaje o americkém atomovém programu Mannhattan. I díky sympatiím mnoha lidí k válečnému úsilí Sovětů bojujících proti nacismu, rostoucímu socialistickému cítění v politice i ne zrovna spolehlivých bezpečnostních prověrek byla práce rozvědky značně ulehčena.

Kopie americké jaderné pumy

Ihned po skončení války proti Japonsku se sovětský program rozjel na plné obrátky. Do čela mohutného projektu byl postaven Lavrentij Berija, vědeckým ředitelem však nadále setrval Kurčatov. S využitím dosti podrobných údajů, jež byly k dispozici o americkém programu Manhattan, včetně detailního popisu konstrukce bomby Fat Man, který poskytl Klaus Fuchs v červnu 1945, postupoval sovětský atomový program závratnou rychlostí.

První sovětský jaderný reaktor (a první jaderný reaktor v Evropě) byl spuštěn v podvečer Štědrého dne roku 1946 v Kurčatovově institutu v Moskvě. Grafitem regulovaný reaktor (grafitová zakončovací část bórových regulačních tyčí) F-1 zřejmě vycházel z konstrukce reaktoru Hanford 305 a původně pracoval s výkonem 10 megawattů. Později byl však jeho výkon navýšen na 24 megawattů. Větší reaktory s grafitovým regulátorem pro výrobu plutonia pak poskytovaly potřebný štěpný materiál pro první sovětské atomové bomby. 

iZdroj fotografie: Autor neznámý / Public Domain

Při první sovětském jaderném testu, který se uskutečnil dne 29. srpna roku 1949 pod krycím názvem „První blesk“, byla odpálena plutoniová bomba RDS-1. Kódové označení RDS bylo ve skutečnosti arbitrární a bezvýznamné, nicméně mnoho lidí podílejících se na projektu zkratku různě interpretovalo. Jeden z populárních výkladů byl například „Stalinův raketový motor“.

Hlavním cílem sovětského atomového programu bylo odpálit vyvíjenou bombu v co možná nejkratším čase, i přes možné nedokonalosti ve vývoji. Na Berijovo naléhání bylo zařízení přesnou kopií americké konstrukce pumy Fat Man. Klaus Fusch, významný fyzik z Los Alamos, byl tedy pro Sověty bezpochyby zdaleka nejcennějším zdrojem atomových informací.

Západ nebyl na sovětský pokrok připraven

Stejně jako americký program se i sovětský termonukleární program zpočátku soustředil na zažehnutí nerovnovážné detonace v kapalném deuteriu, ovšem toto schéma se nakonec ukázalo jako nepraktické, ne-li nemožné. Rozhodujícím milníkem pro Sověty byla myšlenka zesílit výtěžek štěpné bomby zažehnutím omezené termojaderné reakce v deuteriové přikrývce lithia. Na rozdíl od Američanů však Sověti tuto myšlenku později skutečně rozpracovali do podoby nosné zbraně. 

I přes rychlý postup ve vývoji nových zbraní se sovětský atomový program potýkal s celou řadou problémů, přičemž tím největším byla právě ona rychlost. Obecně byl totiž program velice uspěchaný, krkolomný a v mnoha ohledem nedotažený. A co víc, snaha o co možná nejrychlejší výrobu nukleární zbraně odstartovala velice neefektivní a nebezpečný výrobní systém. Bylo tedy třeba vynaložit obrovské úsilí, aby byl program racionalizován a usazen na stabilnější základ. 

iZdroj fotografie: Alena Popov / Creative Commons / CC BY

Jak již bylo zmíněno v úvodu, na rychlém postupu Sovětů v oblasti nukleárních zbraní měli zásluhu především sovětští špióni. Moskva byla v získávání informací opravdu aktivní a po svých zdrojích požadovala velice konkrétní informace. Středem zájmu tak bylo například i to, jaké postupy USA používají pro separaci uranu U-235.

Ačkoli není možné přesně určit, kolik údajů se sovětské rozvědce podařilo nashromáždit či snad nakolik byly získané informace ve vývoji nápomocné, jedno je jisté. Sovětský jaderný program by nakonec dosáhl výsledků i bez pomoci špionáže. Ovšem s tím, že už jen samotného základního pochopení atomových zbraní by Sověti dosáhli až mnohem, mnohem později.