Ruská protivzdušná obrana byla považovaná za jednu z nejschopnějších na světě. Ovšem nejspíše zvládá méně, než o ní Rusko opakovaně tvrdilo.
Sovětský svaz a posléze Rusko se ve vývoji svých zbraní velmi soustředilo na vývoj systémů protivzdušné obrany, aby kompenzovalo kvalitnější západní letectva. Synonymem jejich schopností se stal v posledních letech systém S-400, který je dnes doslova páteří ochrany nebe nad Ruskem nebo jím okupovanými územími. Exportní verze systému získala i Čína, Turecko, Indie a Bělorusko. Systémem se ruská propaganda velmi ráda chlubí a Rusko ho ostentativně nasazuje v některých zájmových oblastech.
Manévrující střely S-400 na cvičení zvládl
Je i oblíbeným cílem pro videoreportáže, protože odpal velkých raket, které umí překonat několik set kilometrů, je velmi efektní. Příkladem může být cvičení na cvičišti Kapustin Yar v Astrachaňské oblasti. Obsluhy zbraní měly za úkol zasáhnout osm vysokorychlostních nízko letících objektů, jež byly schopny manévrů. Údajně byly úspěšné, i když na záměrech je vidět jen připravování zbraní a start raket z odpalovacích vozidel, nikoli samotné zásahy.
Systém S-400 je určen k likvidaci letadel, balistických raket a řízených střel. Parametry se liší hlavně podle typu použitých střel, kterých pro S-400 existuje několik druhů. Například střely 40N6E mají být schopny dosahovat rychlosti až Mach 14 a dosáhnout na až 400 kilometrů vzdálený cíl. Jsou určeny i pro velmi malé výšky. Jiné rakety zase mají menší vzdálenostní dosah, ale vyšší výškový.
Radar systému má být schopen detekovat cíle vzdálené až 600 kilometrů. Střely, podle použitého typu, pak dokážou zničit letadla ve vzdálenosti 2 až 400 kilometrů a výšce od 5 metrů. Dosah systému je do výšky až 185 kilometrů, zde samozřejmě zasahuje proti balistickým raketám. Jeden kompletní systém má být schopen sledovat až 80 cílů najednou. Pokud je má k dispozici, zvládne odpálit až 160 interceptorů.
Nasazen byl i k ochraně Krymu
Systém S-400 je přímým nástupcem sovětského S-300, ze kterého byl vyvinut. Do služby byl uveden v roce 2007. Rusko je poté začalo nasazovat hlavně na exponovaná místa, jako byla ochrana hlavního města, Kaliningradské oblasti a po roce 2014 okupovaného Krymu. Postupně starší S-300 nahrazuje. Systém lze integrovat s dalšími zbraněmi. Může využívat několik typů radarů, má řídící středisko a odpalovací vozidla většinou se čtyřmi střelami. Prvky systému jsou mobilní na nákladních automobilech.
Ačkoli Rusko se rádo chlubilo schopnostmi S-400, na Ukrajině se ukázalo, že není tak efektivní. Jako bezbranný se ukázal hlavně proti raketám M31 odpalovaným z raketometů HIMARS a M270. Ačkoli si podle výrobce měl se střelami poradit. Zranitelný je samozřejmě i protiradarovými střelami AGM-88 HARM, které před nedávnem Ukrajina dostala. Rusko většinu systémů mělo stáhnout mimo dostřel ukrajinských zbraní, blíže frontě nasazuje raději starší S-300. V současné době ruská armáda do své výzbroje zavádí novější systém S-500.