Britský strategický bombardér Vulcan strašil Argentinu. Zachovalé verzi se podařilo zaparkovat u silnice

Pokud chtěl někdo vidět zachovalý strategický bombardér, dostal skvělou šanci v polovině září u letiště ve Wellesbourne ve Velké Británii. Vlastně stačilo jen skočit do auta a projet se po silnici nedaleko letiště. Zde totiž přejel dráhu dochovaný britský strategický bombardér Avro Vulcan, který byl řadu let páteří jaderného odstrašení Velké Británie, a zaparkoval hned vedle vozovky. Podílel se na útoku proti Argentině ve válce o Falklandské ostrovy. Jde o jedno z nejpozoruhodnějších letadel studené války, které je dnes již v zaslouženém důchodu.

Britové potřebovali nosič jaderných pum

Nutnost pořídit si toto letadlo vycházela ze skutečnosti, že Velká Británie i díky spolupráci na projektu Manhattan vyvinula vlastní jaderné zbraně. Ovšem jejich vlastnictví je jen jeden článek jaderného odstrašení. Nestačí je pouze mít, ale musíte je dokázat dopravit na místo. Proto britské letectvo začalo na konci 40. let potřebovat moderní stroj s velmi dlouhým doletem a nosností. Kromě jaderné výzbroje měl být schopen nést i velký počet konvenčních pum.

Bombardér měl létat vysokou rychlostí a ve velkých výškách. Společnost Avro si pro něho vybrala tvar delta křídla, které tyto rychlosti umožňuje. To mělo i jeden nechtěný pozitivní efekt a tím byla relativně nízká odrazivost radarových vln mnoho let před tím, než se vůbec začalo mluvit o schopnostech stealth. První bombardéry začaly v britskému letectvu přicházet v roce 1956. Nakonec jich, i včetně prototypů, bylo vyrobeno 136.

Verze Vulcanu jsou různě veliké

Existují dvě základní verze těchto bombardérů. První je označována jako B1 a byla vyráběna do roku 1959. Bylo jich nakonec 45. Poté přišla modernizovaná verze B2. Obě se v mnohém liší. Verze B1 je o něco menší a má i jiné motory. Početnější a novější verze B2 je 32,16 metru dlouhá a rozpětí křídel dosahuje 33,83 metru. Čtyři proudové motory jí dodávají podzvukovou rychlost až Mach 0,93. Letoun může vystoupat do výšky až 17 kilometrů a má dolet téměř 5 tisíc kilometrů. Letadla dokázala tankovat palivo za letu.

Primární úlohou Vulcanu byla doprava jaderných pum. V první fázi mělo letadlo nést britskou pumu Blue Danube. Později bylo upraveno i k nesení dalších a silnějších typů jako byl Yellow Sun o síle až 1,1 Megatuny. Další možností byla raketa s jadernou hlavicí Blue Steal, která stroji umožňovala odpalovat ji mimo dosah protiletadlové obrany. Letoun také mohl nést 21 konvenčních pum o jednotlivé hmotnosti 454 kilogramů a protiradarové střely AGM-45 Shrike. Neměl žádnou obrannou výzbroj.

Británie nakonec stroje nasadila jen jednou a to v roce 1982 v konvenční roli ve válce o Falklandy. Tehdy podnikly sedm misí zaměřených na zničení letiště a radarů na těchto ostrovech. Nálety se pořádaly na vzdálenost větší než 12 tisíc kilometrů. Jedno z letadel muselo nouzově přistát v Brazílii. V roce 1984 byly stroje staženy ze služby, jen jeden zůstal do roku 2015 pro účely show. Tři stroje jsou dnes udržovány v provozuschopném stavu včetně toho s číslem XM665, který měl nehodu ve Wellesbourne.