Konflikt na Ukrajině ukazuje, že aktivní ochrana je nejspíše budoucností tanků. Existuje jich několik, nejdále jsou izraelské systémy Trophy

Pancíř tanku je sice silný, ale není nepřekonatelný. Naopak existuje stále více zbraní, které si s ním dokážou poradit. Ochranu je proto nutné pojmout jinak.

Merkava 4 se systémem Trophy i Zdroj fotografie: IDF / Creactive Commons / CC BY
                   

Dlouhá desetiletí souboj o ochranu tanku spočíval hlavně v tom, jaká je síla pancíře obrněnců a jaká je průbojnost protitankových zbraní. Když se kvalita protitankových zbraní zlepšila, vzápětí narostla síla nebo kvalita pancíře tanku. Většina teorií tankového boje říkala, že na moderním bojišti spolu bude bojovat tank proti tanku. Ovšem zpočátku panzerfaust, bazooka, RPG a později moderní řízené protitankové střely tomu učinily přítrž.

Pancíř již zesilovat nejde

Proti tanku dnes může úspěšně zasahovat jediný voják a jeho zbraň dokáže překonat i tu nejsilnější ochranu. Proto je nutné koncepci obrany tanku před protitankovými zbraněmi změnit z pasivní na aktivní. Pasivní růst pancíře tanku totiž již není efektivní. Aby odolal moderním zbraním, musel by být tak silný, že by neúměrně narostla hmotnost tanku. Navíc moderní zbraně, například americké Javelin nebo švédsko-britský NLAW, útočí shora, kde je pancíř tanku tradičně slabý.

iZdroj fotografie: Stuart A. Hill / Creative Commons / OGL
Voják se systémem Javelin

Také cílené bitevní letecké útoky ze zadní polosféry na obrněnce prokázaly velikou účinnost. Útočily především shora a zezadu, kde byl tradičně pancíř na tancích vždy nejslabší, protože co se ušetřilo zde, mohlo se přidat hlavně v čelním pancíři. Nutnost zesílit i stropy by znamenala další nárůst hmotnosti. Lehké konstrukce připomínající rošty, které na Ukrajině proti zbraním a letadlům či vrtulníkům útočícím shora zkusilo Rusko, se totiž ukázaly jako zcela neúčinné.

Existuje několik přístupů k aktivní ochraně tanku. Nutno říci, že to neznamená, že by tank byl chráněn proti všem zbraním a u některých systémů ani ne ze všech směrů. Cílem je zjistit, že tank je nějakou zbraní zaměřen, a pokusit se toto zaměření zrušit. Druhou možností je nějakým způsobem detekovat přilétající střelu. Hlavně radarem, ale třeba i detekcí tepla motorů protitankové rakety. A opět buď zrušit její zaměření, nebo ji přímo zničit dostatečně daleko od samotného tanku.

Sověti to zkusili v Afghánistánu

Prvním, kdo se o takový systém pokusil, byl Sovětský svaz. Jednalo se o systémy aktivní ochrany Drozd. Ty byly nasazeny třeba v Afghánistánu. Využívaly radar a pak munici, která měla zničit přilétající střelu. Byl ale velmi komplikovaný a chránil tank jen z předního směru. Navíc byl často nebezpečný pro okolní pěchotu a vozidla, což je nevýhoda takovýchto systémů.

Ty ničí přilétající střelu ve velké blízkosti bránícího se obrněnce a iniciovaným výbuchem s mnoha následnými fragmenty a střepinami ohrožují vlastní nekrytou živou sílu v bezprostředním okolí. Jinak fungoval systém Štora. Ten detekuje laserové zaměření. Dokáže odpálit dýmovnice s aerosolovou kouřovou clonou, která tank schová a zaměření laserem v podstatě vyruší.

iZdroj fotografie: Dmitry Terekhov / Creactive Commons / CC BY-SA
T-90 se systémem Štora. Krabice s kulatými kryty po stranách děla jsou zářiče

Ne všechny zbraně jsou ale naváděny laserem a například ukrajinští vojáci podobné systémy matou tím, že laserový paprsek drží mimo tank a umístí ho na cíl až těsně před dopadem střely. Mnohem úspěšnější je izraelský systém Trophy, který také využívá pozemních radarů a protistřely ničící přilétající rakety. Například v městských bojích v Gaze se na izraelských tancích a obrněných transportérech osvědčil.

Ani systém Trophy není dokonalý

Bylo nutné ale speciálně vycvičit doprovodnou pěchotu, aby se držela v bezpečí. Izrael systém neustále zdokonaluje, hlavně v oblasti stlačování času nutného pro automatické počítačové vyhodnocování nalezené letící hrozby a reakční rychlosti řídícího systému při odpalování a zaměření vlastních protistřel. Parametry jsou předmětem značného utajení, je však faktem, že u nejnovější verze izraelského bitevního tanku Merkava 5, která právě nyní vstupuje do sériové výroby, je tento sytém již integrální součástí celé jeho konstrukce.

iZdroj fotografie: Uživatel MathKnight / Creative Commons / CC BY-SA
Izraelská Merkava

Nyní se začíná tento izraelský systém montovat i na modernizované americké tanky Abrams a německé Leopard 2. Ani systém Trophy ale nedokáže včas detekovat rychlé projektily třeba ze zamaskovaných protitankových děl. To má umět systém Afghanit, který je součástí tanků T-14 Armata. Ovšem i přes bombastické řeči se Rusku tyto tanky nedaří zavést do výroby a je otázka, zda schopnosti systému, který byl původně vyvinut pro prototyp revolučního tanku T-95, nebyly jen obvyklým vychloubáním ruské propagandy.

Je ale jisté, že přes komplikovanost těchto systémů, některé nevýhody a poměrně vysokou cenu se v jejich vývoji a zdokonalování bude pokračovat. Starý závod mezi účinností útoku na obrněná vozidla a bitevní tanky a obranou těchto obrněnců proti nim se dostává na novou kvalitativní úroveň. A to ještě nikdo pořádně netuší, co se bude dít, až se nějaké armádě podaří vyřešit nasazení například railgunů v poli. Nebo někdo vyřeší urychlovače takzvané loudavé munice tak, že v závěru útoku se stane hypersonickou střelou?

Který systém aktivní ochrany je nejlepší?

Zdroj: TechInsider
Diskuze Vstoupit do diskuze
136 lidí právě čte
Autor článku

Vít Lukáš

Zobrazit další články