Náklaďáky Studebaker US6 před 80 lety válčily ve druhé světové válce na východní frontě. Rusko se s nimi asi pokouší o repete na Ukrajině

Když v roce 1941 nacistické Německo zaútočilo na Sovětský svaz, jedním z jeho obrovských problémů byl nedostatek nákladních automobilů, které by mohly přepravovat vojenský materiál. Proto v rámci pomoci během programu o půjčce a pronájmu dodaly Spojené státy do SSSR kolem 200 tisíc nákladních automobilů. Především typu Studebaker US6, jež pak umožnily Sovětům rozsáhlé ofenzivy. Podle některých zpráv se zdá, že Rusko ještě tyto nákladní vozy má ve skladech a pokouší se je nasadit po téměř 80 letech.

Vozy na vagonech se podobají US6

Po sociálních sítích totiž začaly kolovat fotografie, které zobrazují vlak údajně v Čeljabinsku naložený nákladními automobily. Ty se americkým US6 velmi podobají, zvláště svým předkem a tvarem kabiny. Ovšem zdá se, že mají o něco jiné pneumatiky, než jaké se používaly během druhé světové války. Schází i dopředu vystrčený nárazník, ale ten ne všechny vozy měly. Lidé na sociálních sítích se však vesměs shodují, že jde o americké stroje, případně nějaké jejich kopie. Druhou variantou by mohl být KrAZ-255, který je americkému vozidlu velmi podobný.

Návrh nákladních vozů US6 vznikl z letech 1939 až 1940, kdy americká armáda hledala taktické nákladní vozy 6×6, které by dokázaly operovat za každého počasí. Jedním z posuzovaných návrhů byl i náklaďák společnosti Studebaker. Ačkoli byl povedený, nakonec se americké armáda pro své operace zaměření na západní Evropu rozhodla pro výrobek GMC. Ovšem Studebakery USA nabídly do SSSR. Ukázalo se, že to byla skvělá volba.

Náklaďák snesl drsné zacházení

Jednalo se totiž o velmi robustní a spolehlivý stroj, který snesl i drsné zacházení a extrémní klimatické podmínky. Jeho motor Hercules JXD si dokázal poradit i s nekvalitním palivem. Rudá armáda začala vozy používat k přepravě vojáků a nákladů na dlouhé vzdálenost. Sloužily i jako dělostřelecké tahače a v jiných úlohách. Ukázaly se také vhodné k tomu, aby na jejich korbu byly umístěny raketomety Katuša.

US6 je 6,38 metru dlouhý a 2,24 metru široký. Je tvořen trámovými nápravami na listových perech. Na silnici dokáže dosáhnout rychlosti 72 kilometrů za hodinu a jeho dojezd na plnou nádrž je téměř 400 kilometrů. Zvládal i velmi těžký terén včetně blátivého, jenž byl na jaře a na podzim pro území SSSR typický. Převodovka uměla zapnout a vypnout i přední nápravu vozu. Dokázal uvézt náklad o hmotnosti 2,3 až 3,6 tuny. Na konci války na dobrých silnicích byly některé vozy zatíženy až na 4,5 tuny.

Sovětský svaz během války obdržel téměř 200 tisíc těchto nákladních automobilů a intenzivně je používal v dalších letech. Osvědčená konstrukce ovlivnila i některé sovětské nákladní vozy vyráběné v poválečných letech. Některé jejich části byly použity u vozů GAZ-51. Nejvíce ale US6 ovlivnil konstrukce vozidel ZIL-151 a později ZIL-157, který byl určený pro ozbrojené síly a vyráběl se až do roku 1994.