Když technici firmy Bell vyvíjeli nový bitevní vrtulník, ani netušili, že výsledkem bude legendární stroj, který se stane vzorem a úspěšně se zúčastní mnoha válek.
První vyzbrojené vrtulníky nasadila francouzská armáda, a to v rámci války v Alžíru (1954–1962). Americké ozbrojené síly použily vyzbrojené vrtulníky poprvé v rámci vietnamské války (1965–1973). Jednalo se především o několik verzí typu UH-1 Iroquis, známého rovněž jako Huey. Podnět k vývoji nového vrtulníku dala specifikace amerických pozemních sil (US Army) zaměřená na program AAFSS (Advanced Aerial Fire Support System), tedy pokročilý systém letecké palebné podpory, zahájený roku 1964.
Cílem byla účinnější podpora pozemních jednotek
Cílem bylo zajištění podpory pozemních jednotek účinněji, než to dokázaly vyzbrojené UH-1. Technici společnosti Bell odpověděli projektem na jedné straně doslova revolučním, ale na druhé vysoce ekonomickým. Především při nové konstrukci použili až 85 % dílů ze sériově vyráběného UH-1. Díky tomu ušetřili obrovské množství času na vývoj, přípravu a realizaci sériové výroby, a tím také odpovídající množství finančních nákladů.
Výsledkem bylo zahájení sériové výroby v rekordním čase již po dvou letech od zahájení vývoje. Nový vrtulník AH-1 dostal dobře padnoucí jméno Cobra. Cobra je evidentně výsledkem analytického přístupu k řešení problému podpory pozemních jednotek. Od prvopočátku se jedná o součást výzbroje pozemních sil, později námořní pěchoty (US Marines), nikoli letectva. Nepřítel se nenalézá ve vzduchu, ale na zemi! Odtud tedy přichází největší ohrožení.
Ke zvýšení odolnosti vrtulníku vede několik cest. Jednou z nich je pancéřování, které však zvyšuje hmotnost, a tím zhoršuje letové vlastnosti. Další je zmenšení cíle. Konstruktéři navrhli trup Cobry co možná nejužší. Pilot a střelec proto sedí v tandemu za sebou a vrtulník skýtá při pohledu ze země minimální možný cíl. Pravděpodobně je z tohoto hlediska nejlepším vrtulníkem ve své kategorii dodnes.
Další revoluční novinkou byla otočná věžička pod přídí s rotačním kulometem Minigun ráže 7,62 mm, později doplněným automatickým granátometem ráže 40 mm. Její pohyb je řízen převody z helmy střelce. Cobra je tak prvním letounem s rotující nosnou plochou, u něhož ,,kam se dívá střelec, tam míří výzbroj“.
AH-1 ve válce vrtulníků
Prvním – a nutno říci, že slavným – bojištěm Cober se stal od roku 1967 Vietnam. Tíhu přímé vzdušné podpory pozemních jednotek nesly do jejich příchodu především vyzbrojené UH-1. Ty rovněž realizovaly značnou část pátracích akcí a výsadkových operací aeromobilní pěchoty, reprezentované především slavnou 1. jízdní divizí. Jejich možnosti však měly svůj limit. Základní jednotku tvořil vrtulníkový prapor. Skládal se ze tří vrtulníkových rot Alpha, Bravo a Charlie a pozemní průzkumné roty Delta.
Vrtulníkové roty se dělily na tři čety podle barev. Modrá sloužila k průzkumu a záchranným operacím. Výzbroj tvořily UH-1. Bílá prováděla pátrání a značkování cílů. Výzbroj tvořily lehké vrtulníky OH-13, později OH-6. Červená prováděla bitevní akce. Výzbroj zpočátku tvořily vyzbrojené UH-1, později bitevní AH-1 Cobra. Na hlídku nebo výzvu danou na základně troubením melodie písně Boty a sedla z doby občanské války zpočátku startovaly dva bílé a dva červené vrtulníky.
Později létaly takzvané růžové dvojice tvořené jedním bílým a jedním červeným vrtulníkem. Nesly neoficiální, ale jednoznačné pojmenování Letci zabijáci (Hunter Killers). V poslední fázi války se prováděly také operace s názvem Vyhledej a znič (Search and Destroy). V tomto případě létal pomalu a nízko nad terénem pátrací OH-6 a ve větší výšce nad ním Cobra. V případě nalezení cíle ho pátrač značkoval kouřovým granátem nebo světlicí a odlétal. Druhý člen osádky při odletu mnohdy stál na podvozkové lyži.
Palbou z automatické pušky se snažil rozptýlit protileteckou palbu vedenou příslušníky Vietcongu ze země. Útok na cíl vedla Cobra. Dělo se tak většinou salvami neřízených raket z raketnic podvěšených pod krátkými křídly na bocích trupu. Jako zajímavost lze uvést, že palbu z raketnic prováděl pilot sedící vzadu, zatímco věžičku ovládal druhý pilot (operátor zbraňových systémů) sedící vpředu. Raketnice a věžička nesměly střílet společně, aby střely z kulomety nepřivedly k výbuchu letící raketu blízko vrtulníku.
Proto bylo v systému řízení palby blokovací zařízení. Výsledkem jeho činnosti bylo časté zaseknutí rotačního kulometu. Osádky v těchto případech často riskovaly a místo návratu na základnu sedaly na mýtinách v džungli, kde přední střelec závadu opravoval. Za nejúčinnější součást výzbroje Cober byly považovány takzvané flešetové rakety obsahující 1 500 zubatých ocelových tyček, nebo šipky o délce 37 mm. Dvě rakety vybavené hlavicemi s těmito moderními šrapnely vybuchujícími ve vzduchu vyčistily plochu menšího fotbalového hřiště.
Cobry v expedičních operacích 21. století
Po vietnamské válce se Cobry vyzbrojené protitankovými řízenými střelami staly jedním z důležitých prostředků obrany americké armády v Evropě před početní převahou tanků Varšavské smlouvy. Ve výzbroji pozemních sil byly následně nahrazeny typem AH-64 Apache. Ukončením studené války se však vrátily ke své hlavní činnosti, a to podpoře pozemních jednotek v rámci expedičních operací. Tou byla koneckonců i válka ve Vietnamu.
Jako součást výzbroje Námořní pěchoty se Cobry zúčastnily operací Pouštní štít a Pouštní bouře. V rámci nich ničily nejen pozemní, ale také námořní cíle a opevněné vrtné plošiny. Jednalo se však již o modernizovanou verzi Cober vybavených dvěma motory a nesoucí označení AH-1J a později AH-1T Sea Cobra, tedy námořní Cobra s rotačním kanónem M197 ráže 20 mm a protitankovými řízenými střelami TOW.
Pouštní bouře znamenala také debut další modernizované verze AH-1W Super Cobra z roku 1986, přezdívané také Whiskey. Výzbroj těchto vrtulníků s výkonnějšími motory tvoří protitankové řízené střely Hellfire typu „odpal a zapomeň“. Právě těmi byly zničeny desítky vozidel a plavidel irácké armády. Cobry v této válce prokázaly lepší výsledky než novější AH-64 pozemních sil v rámci operace Iraqi Freedom (2003–2011).
Zajišťovaly například taktické výsadky prováděné z vrtulníků CH-46 a měly zásadní podíl na dobytí ropných polí v prostoru Ramalláhu. Cobry létaly až 14 hodin denně a vysílení piloti používali posilující tablety Dexadrine a Restorill. Jednotka 18 cober v rámci Iraqi Freedom zničila 697 taktických cílů, vystřílela přes 200 000 nábojů z kulometů, 334 střel Hellfire, 345 TOW a 5 665 neřízených raket.
Cobry operovaly ve dvojicích (section) nebo čtveřicích (division). Osm Cober bylo poškozeno palbou ze země. V některých případech bylo důvodem zastarávající senzorové vybavení varující před odpálením raket ze země. Problémy stárnutí vyřešilo zavedení nového typu AH-1Z se čtyřlistým nosným rotorem, novou avionikou a novým bojovým jménem Viper. Velení námořní pěchoty předpokládá, že vipery (vyrobeno 229 kusů) zůstanou ve službě do roku 2025, tedy 60 let od vzletu prvního prototypu.
Jaké další legendární vrtulníky znáte?
Události
|
PŘEČTENÍ: 16696
Události
|
PŘEČTENÍ: 13995
