První tank s dieselovým motorem byl z Japonska. Typ 89 I-Gó byl brzy zastaralý a Spojenci z něj dělali fašírku

Japonské impérium vždy planulo touhou rozšiřovat se. K tomu ale potřebovalo moderní zbraně. Mezi ně patřily i tanky. Ve 20. letech 20. století proto začal vývoj stroje, který měl být klíčový ve válce s Čínou. Při srážce u Chalkyn Golu v roce 1939 se Sověty a s Američany během 2. světové války se však ukázalo, že na moderní konstrukce již nestačí.

Tank pro válku v Číně

Práce na tanku začaly roku 1925 v armádním technickém arzenálu v Ósace. Armáda měla původně představu rychlého tančíku podobného italskému CV33. Po nákupu britského tanku Vickers Medium C v roce 1927 však došlo k přehodnocení projektu a začalo se pracovat na středním tanku s kanónovou výzbrojí, který měl sloužit jako podpora pěchoty a v boji s nepřátelskou pěchotou.   

Prvním domácím pokusem o střední tank byl Typ 87 Chi-I. Ten se představil v roce 1927 a vojáky moc nenadchnul. Přestože se mělo jednat o střední tank, vážil 20 tun. Jeho rychlost (26 km/h), spolehlivost a vlastnosti v terénu nebyly zrovna ty nejlepší. Po nákupu Vickerse, z něhož byly „vypůjčeny“ mnohé prvky, byl roku 1929 představen nový tank – Typ 89 I-Gó.

I-Gó měl hmotnost 12,8 tuny. Síla pancíře dosahovala od 6 do 17 milimetrů a byl z válcované oceli vyvinuté firmou Nihon Seikosho. Délka stroje byla 5,73 metru, šířka 2,13 metru a výška 2,53 metru. První verzi Kō poháněla licenční verze německého šestiválce Daimler s výkonem 100 koní. Tank vyvinul maximální rychlost pouhých 15,5 kilometru v hodině a dojezd 170 kilometrů.

Diesel kvůli úspoře

Hlavní zbraní tanku byl kanón ráže 57 milimetrů Typ 90 s krátkou hlavní se zásobou 100 granátů. Ten dokázal probít 20milimetrový plát oceli na 500 metrů. Zbraň však byla určena především k boji s bunkry a pěchotou. Kanón doplňovaly dva kulomety Typ 91 6,5 milimetrů se zásobou 2 745 nábojů. Jeden byl v čele korby a druhý na zadní straně asymetrické věže. Ten se později posunul mírně na levý bok.

Posádku tvořili čtyři muži: velitel, nabíječ, střelec z kulometu v trupu a řidič. Generálové rozhodně nebyli s tankem spokojeni, ale plánovaná válka s Čínou se blížila. Navíc firma Mitsubishi postavila v Sagami pro výrobu stroje speciální továrnu. Roku 1931 bylo na čase rozjet výrobu. Když v září téhož roku zaútočili Japonci na Mandžusko, podporovali je první tanky I-Gó. Ty na bojišti příliš nezazářily. V drsném mandžuském klimatu trpěla jejich konstrukce, motor byl nevýkonný a skrze velké průzory do tanku vlétaly kulky.

iZdroj fotografie: Uživatel Sturmvogel 66 / Creative Commons / CC BY-SA

Proto přišla modernizace tanku na verzi Otsu. Hlavní vylepšení spočívalo v instalaci vzduchem chlazeného dieselového šestiválce Mitsubishi A6120VD se 120 koňmi. Motor měl nejen větší výkon, ale i točivý moment a tank i přes nárůst hmotnosti na 14 tun I-Gó zvládl rychlost 26 km/h a dojezd se zvýšil na 170 km. Po zásahu stroj také méně inklinoval ke vzplanutí a nafta byla i pro erár levnější. Typ 89 se tak stal prvním tankem vybaveným dieselem. Stroje dostaly i vysílačku vážící 90 kg s dosahem 900 metrů

Zlomená páteř tankového vojska

Tažení v Číně, až na komplikace s terénem a klimatem, bylo pro japonské tanky snadnou prací. Číňané neměli tanky schopné boje s I-Gó a jádrem jejich tankových sil byly italské tančíky CV33 nebo lehké německé Panzer I, jež nepředstavovaly konkurenci. Čínské armádě scházely i protitankové pušky a děla. Typ 89, který byl do roku 1942, kdy byla výroba zastavena, se 404 kusy páteří japonského tankového vojska, bojišti dominoval.

Kosa na kámen narazila v roce 1939. Mezi květnem a zářím došlo na hranicích k rozsáhlým bojům označeným jako bitva na řece Chalchyn. Bojů se zúčastnily i tanky I-Gó, kterých měli Japonci v Číně sedm pluků. Největšího nasazení se Typ 89 dočkal 7. června 1939, kdy 34 tanků prorazilo sovětskou obranu. Později však byly Sověty vytlačeny. Ztráty jsou neznámé. Podle různých zpráv bylo poškozeno až 12 tanků.

iZdroj fotografie: Public Domain

Pro sovětský kanón 45 mm 20-K, jímž byly vyzbrojeny tanky BT a T-26, nebyl I-Gó soupeřem. Se začátkem 2. světové války se pluky vyzbrojené Typem 89 prohnaly Malajskem a Filipínami. V pozdějších letech je naprosto deklasovaly M3 Stuart a především M4 Sherman. Mnohé I-Gó byly zakopány a sloužily jako pevnůstky. Některé ukořistěné stroje po válce použili Francouzi ke znovuovládnutí Indočíny. Dodnes se zachovaly tři stroje.