Mříže proti pancéřovkám. Reflexe válek kumulativních hlavic jak v Afghánistánu, tak na Ukrajině. Slat zažívá renesanci

Od doby druhé světové války jsou obrněná vozidla pod palbou pancéřovek. Rovněž na současném ukrajinském bojišti se například obstarožní sovětská RPG-7 ukázala účinnější než mnohé nejnovější výkřiky technologií pěchotních protitankových zbraní. Jednou z možností účinné ochrany vozidel je slat.

Dva způsoby prorážení pancíře

Pozemní zbraně prorážejí pancíře dvěma způsoby. Buď kinetickou energií, kdy se střela letící velkou rychlostí doslova protlačí přes materiál pancíře, nebo s využitím kumulativního efektu. Všechna ostatní řešení jsou pouze variace na daná témata. U kumulativní hlavice působí na pancíř kombinace exploze trhavinové náplně s kuželovitým vybráním a kovové takzvané kumulativní vložky na jeho povrchu.

Výsledkem je soustředěná energie kumulativního paprsku vytvořeného především z kovové vložky, která, zjednodušeně řečeno, dokáže v případě moderní munice prorazit ocelový pancíř o tloušťce až desetinásobku vlastního průměru. Výhodou pancéřovek je obecně účinek podstatně převyšující jejich hmotnost. Dále jednoduchá obsluha, již zvládne i krátce zaškolený pěšák.

iZdroj fotografie: S vědomím MKV

Pancéřovky každopádně znamenaly zásadní taktickou změnu z hlediska boje pěchoty s obrněnými vozidly. Jednalo se o stejný převrat jako později za války v Afghánistánu, kdy se pěchota vyzbrojená přenosnými protileteckými komplety úspěšně postavila letectvu. Kumulativní hlavice má samozřejmě vedle výhod i nevýhody. Její účinek je přímo závislý na optimální vzdálenosti od pancíře při iniciaci trhaviny. Pokud je dál nebo blíž, hloubka průrazu klesá.

Správná vzdálenost je zajištěna konstrukcí přední části hlavice, která při dopadu na pancíř vymezuje vzdálenost od pancíře k trhavině s kumulativní vložkou. Proto jsou mnohé hlavice protáhlé do kužele, nebo dokonce tyčového nástavce, jemuž se od anglického slova vzdálenost – distance – přezdívá distanciér. Právě uvedeného limitujícího faktoru se snažili již za druhé světové války využít konstruktéři, ale i prostí tankisté při zvyšování odolnosti vozidel.

Staronové řešení – představný pancíř

Cestou k omezení účinku kumulativních hlavic pancéřovek bylo především zesílení pancíře. Ovšem málokterý tank mohl mít po obvodu korby homogenní pancíř o tloušťce větší než 20 cm, aby odolal všem tehdy zavedeným typům pancéřovek, konkrétně Panzerfaust, Panzerschreck, Bazooka a PIAT. Kumulativní hlavice měly navíc i některé typy puškových a ručních granátů.

Za další cestu bylo považováno zvětšení vzdálenosti iniciace trhaviny, přesněji čela kumulativní nálože od pancíře. Systematicky přistoupili k řešení problému Němci. Od roku 1943 vybavili svoje tanky plechovými deskami po stranách pásů, pancéřové korby a kolem věže. V některých případech použili i rámy s pletivem, které měly výhodu v tom, že neomezovaly výhled osádky. Ostatní armády používaly spíše improvizovaná řešení, mnohdy výtvory plukovních dílen.

iZdroj fotografie: US NAVY / Public Domain

Ve všech případech se jednalo o představné pancéřování, které mělo zvětšit vzdálenost kumulativní hlavice od pancíře. V praxi to ovšem byla kombinace psychologického efektu, nižší účinnosti hlavic tehdejších pancéřovek ve srovnání se současnými a faktu, že zdaleka ne každá hlavice dopadla na představný pancíř kolmo. Proto musela šikmo prorazit podstatně tlustší materiál základního pancíře než při kolmém dopadu. Navíc v řadě případů buď došlo k selhání, nebo naopak proražení pancíře vozidla nezpůsobilo škody uvnitř.

Reálná účinnost uvedené ochrany však byla nízká. V poválečném období uvedené pancéřování na dlouhá léta zmizelo. Znovu je objevili v šedesátých letech minulého století Američané. Vybavili mřížemi boky a nástavby svých dělových člunů operujících v deltě Mekongu. Další, kdo začal používat slat (v angličtině slat označuje rošt, případně se pro ochrany uvedeného typu používá i označení grid, bar nebo net armour), byli Izraelci, kteří dlouhodobě sváděli boje na malou vzdálenost v obydlených aglomeracích.

Jako první opatřili touto ochranou svoje obrněné buldozery. Ostatní svět slat dlouhodobě přehlížel. Tanky NATO i Varšavské smlouvy byly obvykle vybaveny plechovými nebo gumovými zástěnami, které z boku kryly pancéřovou korbu nad pojezdovými koly. Obrněných transportérů a bojových vozidel pěchoty se představné pancéřování netýkalo, opět s výjimkou zástěn v prostoru pásů.

Slat ovládl bojiště

Návratu na scénu se představný pancíř dočkal za bojů v Jugoslávii a především po vítězství nad Saddámem Husainem. Jako vysoce účinný prostředek se ukázala pancéřovka RPG-7. Zde ovšem došlo k technologické změně z hlediska vzájemného působení kumulativní hlavice a ochrany. Při prvních setkáních v devadesátých letech minulého století se západní vojáci pancéřovkám RPG-7 ve výzbroji naší armády posmívali jako starému železu. Jejich názor se změnil na základě zkušeností v bojích v Iráku a Afghánistánu.

Údajně zastaralé pancéřovky a protitankové granáty se ukázaly jako univerzální drtivý protivník, který ničí obrněnou techniku všeho druhu, automobily, domy i vrtulníky. S tříštivými hlavicemi je RPG-7 schopna plnit úlohu účinného podpůrného protipěchotního prostředku k ničení živé síly. Úspěšně jí může konkurovat pouze současný německý Panzerfaust, jenž sice má provedení podstatně modernější a samozřejmě i dražší, ale koncepčně se RPG-7 ze šedesátých let dost podobá.

iZdroj fotografie: Public Domain

Především tím, že se jedná o nadkaliberní zbraň, což umožňuje používat široké spektrum různých hlavic bez ohledu na ráži hlavně pancéřovky. Obrovské výrobní série, stejně jako ilegální produkce, dávají velkou pravděpodobnost, že rakety z RPG-7 budou pršet na vojáky na všech bojištích. Lze říci, že pokud Vietnamská válka dostala neoficiální jméno Válka vrtulníků, mohou se konflikty takzvaně nízké intenzity v Iráku, Afghánistánu a do značné míry i na Ukrajině nazývat Válka pancéřovek nebo Válka kumulativních hlavic.

Mezi ně patří v podstatě i explozí formované projektily EFP (Explosively Formed Projectile/Penetrator), které jsou nejnebezpečnější formou improvizovaných výbušných systémů IED (Improvised Explosive Device). Boje každopádně vedly k rozsáhlé změně taktiky a od ní se odvíjecím změnám zbrojní výroby. Typickým příkladem se stala masová výroba tisíců kolových obrněných vozidel programu MRAP.

Slabina munice pro RPG-7

Spojencům se nicméně podařilo vystihnout slabinu raket PG-7-munice pro pancéřovky RPG-7. Jedná se o na svoji dobu (RPG-7 byla zavedena do výzbroje počátkem šedesátých let minulého století) extrémně moderní, možno říci sofistikovaný elektronický zapalovač. Ten se skládá ze dvou částí. Na špici kumulativní hlavice se nalézá hlavová část, zatímco hlavní část je schována na spodku trhavinové nálože.

Jejich elektrický propojovací obvod tvoří povrch kumulativní hlavice a vnitřní kužely. Ty jsou od sebe vzdáleny pouze několik milimetrů. Pokud se dotknou, dojde ke zkratu obvodu a zapalovač nefunguje. Obdobně jsou řešeny hlavice některých dalších pancéřovek a protitankových řízených střel. Jestliže se kolem vozidla umístí mříž se správnou vzdáleností a tuhostí příček, dojde při nárazu na ni ke zdeformování a zkratování obvodu hlavic.

iZdroj fotografie: Ministerstvo obrany Ukrajiny / Creative Commons / CC BY- SA

Tyto mříže dostaly ne zcela ideální označení slat – žaluzie, přestože by se spíše hodila mříž nebo síť. Trhavina zkratované hlavice sice exploduje, avšak nevznikne kumulativní paprsek a pancíř vozidla je za slatem zpravidla pouze deformován. Takto se podaří eliminovat kumulativní efekt více než poloviny hlavic.