F-16 se i po více jak 50 letech hlásí do boje: o modernizovanou verzi je ve světě velký zájem. Letoun je „nabušený“ a poměrně levný

I přes své stáří je stíhací letoun F-16 stále velmi úspěšný. Oproti původnímu byl značně modernizován a předčí i mnohé čínské a ruské protivníky.

F-16V Block70 i Zdroj fotografie: Lockheed Martin / Creative Commons / CC0
                   

Stíhací letoun General Dynamics F-16 Fighting Falcon, mezi lidmi prostě „ef-šestnáctka“, vzlétl poprvé v roce 1974 a do výzbroje amerického letectva se dostal o 4 roky později. Vzhledem k téměř 50leté službě by někteří právem předpokládali jeho postupné vyřazování a již dávno zastavenou produkci. Jeho výroba ale přesto nadále běží a nezastaví se ještě minimálně několik let. I když montážní linky opouští zcela jiný stroj než v minulosti, a sice model F-16V Block 70/72.

Letoun F-16 je oblíbený a relativně levný

Ve prospěch neustálí výroby F-16 hovoří několik skutečností. Ve světě jsou to letouny velmi rozšířené a oblíbené, pročež si mnohé státy chtějí pořídit modernizovanou verzi, případně své staré stroje nechat upgradovat, neboť mají servisní i výcvikové zázemí. Letadlo je navíc relativně levné a má i nízké náklady na letovou hodinu, což se nedá říct o ceně provozu českých armádních letadel a vrtulníků. Vedle toho se F-16 vyznačuje velmi slušnou obratností. Výroba navíc umožňuje Spojeným státům zůstávat v segmentu levnější stíhacích strojů, ačkoli samo americké letectvo stroje již řadu let neodebírá.

Na produkci stíhacích letounů F-16 používá jeho současný výrobce Lockheed Martin menší výrobní závod v Jižní Karolíně (USA). S objednanými 66 stroji je nejvýznamnějším klientem letectvo Tchaj-wanu. pro něhož to byla poslední možnost, jak získat moderní stroje proti Čínské lidové republice. Modernější Lockheed Martin F-35 Lightning II mu totiž Američané neprodali. Nové letouny si ovšem objednalo i Slovensko, Bulharsko nebo Bahrajn. Možný je pak zájem Turecka, které potřebuje rovnocennou náhradu za F-35.

Základní parametry F-16V Block 70/72 zůstávají shodné jako u starších verzí: letoun je tedy 15,06 metrů dlouhý a má rozpětí křídel 9,96 metrů. Poháněn je buď motorem General Electric F110 nebo Pratt & Whitney F100, což záleží na přání zákazníka. Umožňuje mu dosahovat rychlosti až Mach 2,05 a má bojový dosah 546 kilometrů i možnost operovat ve výšce až 18 kilometrů. V kabině je místo pro 1 pilota.

Letoun F-16 je nesmírně univerzální

Výhodou stíhacího letounu F-16 je i jeho všestrannost. Disponuje kanonem Vulcan ráže 20 milimetrů se zásobou 511 nábojů a v podvěsu může nést výzbroj o hmotnosti až 7,7 tuny, která se skládá z různých střel vzduch-vzduch, neřízených nebo řízených raket na útoky proti pozemním cílům, nebo různých druhů pum, a to včetně těch přesně naváděných nebo jaderných B61. Letoun je také uzpůsoben k odpalování protiradarových střel AGM-88 HARM nebo protilodních AGM-84 Harpoon.

Verze V má navíc nový a velmi výkonný radar typu AESA AN/APG-83 s pravděpodobně lepšími vlastnostmi než všechny stroje čtvrté generace ruského nebo čínského původu. Pilot má v kabině k dispozici moderní digitální displeje a nový počítač, přičemž stroj disponuje i novými možnostmi elektronického boje. Systémy umožňují rovněž užívání nejnovějších verzí různých amerických zbraní.

Jaký je F-16V v porovnání s jinými letouny čtvrté generace?

Diskuze Vstoupit do diskuze
117 lidí právě čte
Autor článku

Vít Lukáš

Zobrazit další články