Tažené houfnice nejsou ve výzbroji armád ničím výjimečným, ale FH-70 se odlišuje. Dokáže se dokonce sama pohybovat, což jí dává nevídané možnosti.
Během studené války vzniklo v západních zemích mnoho různých (nejen) dělostřeleckých zbraní. Jedním z projektů se přitom stala houfnice FH70, jejímiž tvůrci byla Itálie, Velké Británie a Německo. Cílem evropských zemí bylo najít náhradu za stárnoucí americkou houfnici M114. A i když je konstrukce děla stará již 50 let, s úspěchem se zapojuje do bojů na Ukrajině. Estonsko se dokonce rozhodlo poslat na obranu napadené země všech svých 24 houfnic tohoto typu.
Kvalitní dělo FH-70 se zalíbilo i Japoncům
Do výzbroje armád začala houfnice pronikat v roce 1978, ale neobjednaly si ji jenom země zapojené do vzájemné dohody, úspěch totiž našla i v zahraničí. Jejím největším uživatelem na světe se nakonec stalo Japonsko, které na základě zakoupené licence pořídilo celkem 480 houfnic FH-70. Zakoupily je ale i další země, ačkoliv třeba Německo a Velká Británie je již vyřadily z výzbroje. Původně se uvažoval o dělu také ve Spojených státech, ale bylo moc těžké na přepravu vrtulníkem.
Na první pohled je FH-70 houfnice jako každá druhá. Má samozřejmě standardní ráží NATO 155 milimetrů a při její konstrukci zainteresované strany dbaly na to, aby zvládala používat i klasické americké střelivo. Délka hlavně je 39 ráží, což bylo v době její konstrukce velmi solidní, zatímco dostřel vychází v závislosti na použitém střelivu na 24 až 30 kilometrů.
Díky motoru přejede houfnice FH-70 i bez tahače
Zbraň má oproti běžným zvyklostem jedno specifikum, a sice motor o objemu 1700 ccm, který slouží k jejímu pohonu. Standardně je sice dělo taženo za nějakým vozidlem, ale v případě potřeby se obejde bez jeho pomoci. Pokud vojáci složí houfnici FH-70 do přepravní polohy, dokáže jí motor udělit rychlost až 16 kilometrů v hodině a přemístit ji do vzdálenosti až 20 kilometrů. Jde o užitečnou schopnost, pokud chce obsluha měnit pozici třeba kvůli nepřátelské palbě.
Houfnici standardně obsluhuje 8 vojáků a sami by nebyli schopní s ní pohnout, neboť její hmotnost dosahuje až 9 800 kilogramů. Vycvičená jednotka dokáže z děla vystřelit až 6 ran za minutu, přičemž má hlaveň životnost až 2 500 ran. Na Ukrajinu byla děla poprvé dodána z Itálie, a to někdy v průběhu května 2022. Ukrajinské obsluhy tvrdí, že i přes svůj věk jsou lepší než většina ruských zbraní. Na světovou špičku ale pochopitelně nemají, třeba na švédskou houfnici Archer, která mimochodem na Ukrajině bojuje také.