Video: polský PPZR Piorun je pro jakýkoliv ruský letoun velká hrozba, z jeho zaměření se nedostane silný Su-25 ani moderní Alligator

I když má americká armáda vlastní protiletadlové střely MANPADS FIM-92 Stinger, nakoupila přesto v roce 2022 neupřesněné množství polských systémů PPZR Piorun. Ovšem nikoliv z důvodu, že by vlastních neměla dostatek, ale protože polská zbraň je podle všeho mnohem lepší, neboť má delší dosah, silnější hlavici, a rovněž mnohem lépe odolává rušení. Jako opravdu účinný ho hodnotí i ukrajinská armáda, jejíž vojáci si to mohou dovolit na základě praxe, nikoliv pouhých domněnek a testů. Účinnost ostatně dokazuje i video.

Polský PPZR Piorun vznikl z předchozího Gromu

Historie polského systému spadá do přelomu 80. a 90. let 20. století, kdy se rozpadal východní blok a s ním i Sovětský svaz. Polsko tehdy vyrábělo v licenci sovětské protiletadlové komplety Strela-2M, ale naváděcí hlavice nikoliv, ty dostávalo od „velkého bratra“. Když vše skončilo, rozhodli se Poláci vyrobit vlastní munici, až v roce 1995 vznikl systém PPZR Grom. Na základě zkušeností s jeho výrobou pak společnost Mesko vyvinula mnohem sofistikovanější Piorun zavedený do výzbroje v roce 2016.

Jak je tato zbraň účinná se mohli opakovaně přesvědčit piloti ruských letounů a vrtulníků útočících na Ukrajinu. Obránci s nimi dokázali sestřelit třeba moderní vrtulníky Kamov Ka-52 Aligator nebo bombardér Suchoj Su-34 Fullback, a jednou z posledních obětí byl ruský bitevní letoun Suchoj Su-25 Frogfoot. Ačkoli je mimořádně odolný, protože je určen k útokům v nízkých výškách, střele z Piorunu podlehl. Jedná se o starší typ letounu sovětského podzvukového letounu, ale unese až 4 400 kilogramů pum nebo raket a velmi jimi potrápit jednotky na zemi.

Video bohužel není tak detailní, neboť došlo k sestřelení nepřátelského letounu z několikakilometrové vzdálenosti.

PPZR Piorun je systém, jehož střely mohou vojáci odpalovat přímo z ramene, protože váží i se střelou pouze 16,5 kilogramů, přičemž samotná střela má hmotnost 10,5 kilogramů. Odpalovač pak měří na délku téměř 1,6 metru. Rakety dokáží zasáhnout cíle do vzdálenosti 6,5 kilometrů a ve výšce až 4 kilometry, což schopnosti amerického Stingeru předčí. Navíc i hmotnost hlavice 1,82 kilogramu je na tento typ zbraně vysoká, takže zvyšuje šance na úplné sestřelení cíle, nikoliv pouze na jeho poškození.

Senzory prakticky nelze oklamat

Velkou předností PPZR Piorun je jeho infračervený senzor třetí generace doplněný ultrafialovým senzorem. Jejich kombinace zaručuje, že je střela vysoce odolná proti světlicím odpalovaných nízko letícími stroji, jimiž se nedá zmást. Konstruktéři navíc mají řešení i v podobě senzoru čtvrté generace, který využívá ne přímo tepla, ale termosnímku cíle. Takový senzor návnady v podstatě ignoruje, na druhou stranu jsou střely poměrně drahé.

Schopnosti polských zbraní si ale není vědoma jenom americká a ukrajinská armáda, objednaly si je také pobaltské státy nebo Norsko. V Polsku navíc zbraň neexistuje jen ve verzi odpalované z ramene, ale rovněž je montována na vozidla; třeba jako mobilní protivzdušný systém velmi krátkého dosahu, jakým jsou třeba SPZR Poprad nebo PSR-A Pilica. Podobně účinný je však i švédský protiletadlový systém RBS-70, který když zaměří cíl, téměř vždy ho také zasáhne.