Jak nebezpečné je pro člověka radioaktivní záření a co může způsobit. Účinnou dekontaminaci poskytne i obyčejná voda a mýdlo

Když v roce 1986 explodoval jaderný reaktor v černobylské elektrárně, muselo její okolí opustit 350 tisíc lidí. Havárie vyvrhla do ovzduší řadu malých radioaktivních částeček, z nichž většina pak okolí zamořila. Dlouhodobý pobyt v oblasti byl pro lidské zdraví nebezpečný, a co hůř, část prachu se (i když v méně koncentrované podobě) dostala i nad velkou část Evropy. Lidé opouštějící okolí elektrárny museli tehdy projít důslednou dekontaminací, přesto ale mnozí zemřeli, případně si nesli zdravotní následky.

Kdy může radioaktivní záření zabít

Ionizující záření je pro lidský organismus nebezpečné. Jednorázové vystavení velké dávce nebo dlouhodobé vystavení zvýšeným dávkám, může lidské zdraví poškodit až způsobit smrt. To, jakou dávku záření člověk bezprostředně dostane, nelze nijak ovlivnit, ale takzvaná dekontaminace je hlavně proces, jak se zbavit malých radioaktivních částic, z nichž by mohlo záření do organizmu pronikat. Velmi zjednodušeně řečeno – jde hlavně o radioaktivní prach, který může být všude.

Základní metodou dekontaminace je zbavení se oblečení, v němž se člověk v zamořeném prostoru pohyboval. Tím je možné eliminovat až 90 procent radioaktivního prachu, ale není to dostatečné. Je třeba veškerý prach z těla nebo předmětů spláchnout nebo setřít – nejjednodušší a účinnou metodou je pečlivě se umýt vodou a mýdlem, ale na vlasy nesmí být použit kondicionér, aby v nich část prachu neuzavřel. Aplikovat lze i jiné metody, při silném znečištění předmětů se využívají i speciální chemikálie.

Ve zmíněném Černobylu byly mnozí zaměstnanci vystaveni nejvyšší dávce, další pak sice o něco nižší, ale stále vysoce smrtelné. Malá připomínka, co radioaktivní záření způsobuje (Sv je jednotka ekvivalentní dávky ionizujícího záření). K měření síly záření slouží tzv. dozimetr:

• 0,05 – 0,2 Sv: bez příznaků, v budoucnu může vyvolat genetické změny a napomoci tvorbě rakoviny
• 0,2 – 0,5 Sv: stejné jako u předchozího bodu
• 0,5 – 1 Sv: úmrtnost je minimální, k příznakům mírné otravy ozářením patří zejména bolesti hlavy
• 1 – 2 Sv: šance na přežití je značná, smrtnost vychází na zhruba 10 % po 30 dnech, mezi příznaky patří mírná až střední nevolnost, krátkodobé zvracení, únava apod.
• 2 – 3 Sv: první příznaky se dostaví během 1 až 6 hodin, šance na přežití jsou zhruba třetinové, středně těžká otrava ozářením má za následky nevolnost, zvracení, celkovou únavu, vypadání vlasů apod.
• 3 – 4 Sv: hrozí až 50% smrtnost po cca 30 dnech, jde o vážnou otravu ozářením s příznaky jako u předchozího stupně, k nimž se přidává krvácení z úst, kůže, ledvin atd.
• 4 – 6 Sv: dochází ke zhruba 60% úmrtnosti po 30 dnech, míra otravy ozářením je klasifikována jako velmi vážná otrava, příznaky jsou stejné jako u předchozího stupně, akorát nastupují zhruba 2krát rychleji
• 6 – 10 Sv: smrt je téměř nevyhnutelná za zhruba 14 dní, v této míře ozáření jde o subakutní otravu ozářením
• 10 – 50 Sv: první symptomy se dostaví do 30 minut, zejména úplné vyčerpání, silná nevolnost, následně i průjem, střevní krvácení atd., smrt je jistá kolem 7 dní, jedná se o akutní otravu ozářením
• 50 – 80 Sv: ozářený zemře během několika hodin, fáze je nazývána také jako subletální otrava ozářením
• 80 a více Sv: často dochází k okamžité smrti, jedná se o tzv. letální otravu ozářením

Zamoření je nebezpečné i miliony let

S veškerou odpadní vodou, ubrousky, ale i oblečením z dekontaminačního procesu, je třeba zacházet jako s nebezpečným radioaktivním materiálem. To vyžaduje jeho uložení do speciálně vyčleněných a chráněných prostor, v nichž může „čekat“ tisíce, ale i miliony let, než při procesu zvaném „poločas rozpadu“ dojde ke snížení radioaktivního záření natolik, že nebude nebezpečné člověku. Trvání přitom záleží na druhu materiálu, poločas rozpadu je u každého jinak dlouhý.

Takový materiál je například problémem v japonské Fukušimě, kde jsou v nádržích miliony litrů kontaminované vody použité k chlazení reaktoru, přičemž už ji není kam dávat. Je sice dekontaminovaná, ale neexistuje způsob, jak se v ní zbavit tritia. Japonsko chce vodu pomalu vypouštět do oceánu a doufá, že se zředí. Stále to ale není nic oproti jezeru Karačaj ve středním Rusku. To bylo využíváno jako skládka radioaktivního odpadu, a dnes je označované za nejzamořenější místo na zemi – radioaktivita je tam mnohem vyšší než v Černobylu.

Nakolik je radioaktivita nebezpečná ukazují i různé simulátory jaderných výbuchů, kdy by třeba jediná americká atomovka Minuteman III zabila v Moskvě pře 500 tisíc lidí a další více než 2 miliony jich zranila. A je téměř jisté, že by mnozí z nich později zemřeli právě na následky radiace. Její působení je přitom možné zmírnit právě díky včasné a důkladné dekontaminaci. Katastrofální následky by ale atomovka způsobila kdekoliv, třeba v Praze, kdy proti ní navíc AČR nemá žádnou účinnou obranu.