Video: jak vypadá intenzivní zákopový boj z pohledu vojáka; skoro nic není vidět a nepřátelé mohou udeřit odkudkoliv; „je to o život“

Velká část bojů mezi ruskými a ukrajinskými vojáky na Ukrajině se v poslední době odehrává v zákopech, případně v městské zástavbě, jakou je třeba město Bachmut, kolem něhož jsou zákopy vykopané. Bývají přitom velmi úzké a hluboké natolik, aby se v nich mohli vojáci co nejlépe schovat hlavně před dělostřeleckou palbou. Boj v takových zákopech ale rozhodně není jednoduchý. Jak může vypadat ukazuje řada videí na sociálních sítích.

Ze zákopu není na nepřítele moc vidět

Kupříkladu video pořízené 3. prezidentskou brigádou ukrajinské armády z pohledu kamery na přilbě jednoho z vojáků ukazuje, jak se bojovníci v zákopech brání proti ruskému útoku. Skutečnost, že nejsou ruští vojáci na záběrech vidět, jenom dokazuje jednu z nepříjemností, s níž se musí obránci potýkat – špatný výhled. Ačkoliv je na videu vidět jakýsi předsunutý bunkr, z něhož útočníky nejspíše spatřit lze, ale asi ne úplně dobře. Vzhledem k omezenému výhledu však může nepřítel zákopy obejít a zaútočit doslova z jakéhokoli směru.

Majitel kamery ale nejspíše o útočnících ví – jejich pozici pravděpodobně tuší z toho, jak mu ji popisují spolubojovníci. Opakovaně totiž z předního bunkru odpaluje na pozice útočících vojáků granáty z granátometu. Nejde přesně rozeznat, o jaký typ se jedná; je jednoranný a nabíjen je zlomením, takže by mohlo jít o starší – ale dodnes používaný – americký M79 a dostřelem až 400 metrů. Výbuch granátu ráže 40 milimetrů vytvoří střepiny, takže je proti nekryté pěchotě nesmírně účinný.

Útočník se při pohybu odkryje

Z videa je patrné, jak voják později střílí z automatické pušky AK-74, což je standardní zbraň ukrajinské i ruské armády pocházející ještě z doby Sovětského svazu. Ale ani na těchto záběrech nejsou nepřátelé vidět, voják se tak evidentně snaží krýt před jejich palbou, neboť kolem něj nějaké střely opravdu opakovaně dopadají. I přes popsaná úskalí však obvykle obvykle platí, že jsou při takové obraně ve výhodě obránci, kteří jsou z velké části skrytí a nepříteli vystavují jen malou část těla. Útočník oproti tomu musí k zákopu doběhnout po nekrytém terénu.

Obránci přitom moc nevyužili americký těžký kulomet M2 Browning stojící zřetelně na trojnožce – vzhledem k jeho umístění nad zákopem se nejspíše nechtěli zbytečně vystavovat nepříteli, i když později z něj jeden z vojáků krátce vystřelil. Taková zbraň dokáže útočníky pěkně „pocuchat“. Do výzbroje byla sice zavedena již v roce 1933, ale stále je velmi účinná; využívá přitom střelivo .50 BMG s efektivním dostřelem až 1 800 m. A i když je její konstrukce stará, v podstatě se nedaří udělat výrazně lepší. V průběhu let došlo např. jen ke zjednodušení výměny rozžhavené hlavně.