Smrti plamenometem se děsí i ti nejotrlejší vojáci. První zmínky o tomto trýznivém nástroji pochází již ze starověku

Když se vojáci ukrytí v zákopech nebo bunkrech první a druhé světové války ocitli v dosahu plamenometu, většinou prchali hrůzou. Být upálen za živa budilo a budí hrůzu v lidské mysli dodnes. Jak píše spisovatel Chris McNab ve své knize Plamenomet. Všechny zbraně jsou podle něho ze své podstaty strašlivé, „ale plamenomet má něco jedinečně strašného a nelidského.“

Plameny pohltily i lodě

První zmínky o tom, že vojáci použili nějaký druh plamenometné zbraně, pocházejí z roku 424 před naším letopočtem z bitvy u Délia ve starověkém Řecku. Mnohem známější je takzvaný řecký oheň , který v 7. století začala používat Byzantská říše. Tento druh plamenometu byl instalován především na lodích a používal se proti nepřátelské posádce. Ale mohl zapálit i plavidla. Občas byl nasazen při obléhání měst.

iZdroj fotografie: U.S. Army / Public Domain

Znalost řeckého ohně byla na dlouhá staletí ztracena a renesanci plamenometů přinesla první světová válka. Zbraň vyvinula německá armáda, autorství se připisuje Richardu Fiedlerovi. Základ její konstrukce se dodnes příliš nezměnil. Tvoří ji batoh s nádobou naplněnou natlakovaným hnacím plynem a druhou nádobou s hořlavou směsí. Ta je hadicí vedena do vrhacího zařízení, kde se zapálí.

Vojáci se museli samozřejmě plamenomety řádně používat. Zaznamenaná je nehoda francouzské jednotky z roku 1916. Když používala plamenomety, obrátil se vítr a plameny pohltily ty, kteří je produkovali. Při incidentu zahynulo minimálně 25 lidí. Plamenomety se ukázaly tak efektivní, že je rychle začala využívat většina armád.

Vojáci zbraň nenáviděli

Němci plamenomety poprvé nasadili v únoru 1915. Jejich použití mělo úspěch a brzy ji měly obě strany konfliktu. Zbraň samozřejmě měla řadu nevýhod. Její dosah byl kolem 18 metrů, voják se musel k nepříteli přiblížit na krátkou vzdálenost. Byl terčem palby a při zásahu mohl sám začít hořet. Odpor vojáků k plamenometům byl tak velký, že pokud nějakého plamenometčíka zajali, často ho na místě popravili.

iZdroj fotografie: Public Domain

Zbraň byla efektivně využívána za druhé světové války. Američané svůj plamenomet M2 s úspěchem nasazovali proti Japoncům, kteří se odmítali vzdát. Zjistili, že i vojáci, kteří z plamenů zdánlivě unikli, mohou později zemřít na otravu oxidem uhelnatým. Američané a Britové plamenomet montovaly na tanky, čímž řešili problém ochrany obsluhy. Zbraň se osvědčila i v konfliktu ve Vietnamu, což byla poslední válka, kde byl plamenomet masově nasazený.

Kvůli hrůze, jaký plamenomet budí, jej v současnosti většina armád vojensky nepoužívá. Jejich nasazení je omezeno Protokolem o zákazu nebo omezení použití zápalných zbraní, který ratifikovalo více než 120 států. Plamenů ale využívají například termobarické zbraně. Plamenomety jsou dnes k vidění v civilním sektoru, například v zemědělství při čištění vegetace.

Zdroj: TheNationalInterest