Jelikož působily testy jaderných zbraní na povrchu země kontaminaci rozsáhlých oblastí radioaktivním spadem, byly přesunuty pod ni. Ani tak ale nejsou bez následků.
Na začátku jaderné éry prováděly předhánějící se mocnosti testy jaderných pum i na zemském povrchu. Ačkoliv si vybíraly místa daleko od lidského osídlení, případně obyvatele vystěhovaly, nepodařilo se některým nehodám zabránit; třeba zasažení japonské rybářské lodi Daigo Fukuryū Maru, stejně jako spadu škodlivin. Tlak veřejnosti nakonec vedl k dohodě, že se budou testy odehrávat pod zemí, aby se negativním následkům předešlo.
Testy jaderných zbraní pod zemí od roku 1957
Podzemní testy začaly vlastně již v roce 1951, ale tehdy nebyly pumy dostatečně hluboko, pročež exploze odhazovala horninu a spad se stejně tvořil. Prvním opravdu plnohodnotným podzemním testem jaderné zbraně byl tak výbuch nazývaný Plumbbob Rainier z 18. září 1957, kdy technici odpálili pumu o síle 1,7 kilotuny v hloubce 247 metrů. Byl to jakýsi pokus, aby zjistili, jak přesně vykopat testovací tunely, které by výbuchy co nejvíce utěsnily.
Typický jaderný podzemní výbuch se konal v hloubce kolem 800 metrů, ale lišilo se to podle typu horniny, síly nálože a dalších parametrů. Jak ukazuje video pod tímto článkem, i takto hluboko zakopaná jaderná zbraň zanechá na zemském povrchu stopy. Při explozi se okolní hornina vlivem tepla taví, a tlak v místě exploze vytváří dutinu. Místo se pak většinou propadne, a na zemském povrchu vytvoří miskovitý kráter. Hornina v okolí výbuchu je samozřejmě kontaminována, a proto je nutné místo pečlivě vybírat.
Ani podzemí vždy bezpečnost nezaručilo
Je-li podzemní test proveden dobře, neměl by se do atmosféry uvolňovat radioaktivní spad. Byly ale zaznamenány i případy, kdy akce příliš nepovedla a spad se uvolnil. Typickým příkladem je test Baneberry z prosince roku 1970, kdy energie výbuchu nečekaně narušila půdu, načež spad zamořil rozsáhlé území. Dva lidé později zemřeli na akutní leukémii. Nejsilnější podzemní test pak provedly USA v roce 1971 na ostrově Amchitka, kdy explodovala bomba o síle 5 megatun v hloubce 1 870 metrů, a i když dopadl dobře, vyvolal mnoho protestů.
Po roce 1963, kdy SSSR a USA podepsaly smlouvu o omezeném zákazu jaderných zkoušek, se naprostá většina testů konala pod zemí; od roku 1996 se pak velmoci zavázaly, že nebudou jaderné testy provádět vůbec. To ale neznamená, že by ve světě neprobíhaly, například Severní Korea jich ve 21. stoleté provedla několik. I podzemní testy se dají relativně snadno odhalit na základě seismických údajů, případně měřením malého množství uvolněné radioaktivity.