V představě mnoha lidí je pás cudnosti spojován se středověkými rytíři, kteří vyráželi na dlouhé měsíce (a někdy i roky) na vojenská tažení. A jak si někteří myslí, svým ženám v takovém případě nasadili pás cudnosti, aby si „pojistili“ jejich věrnost (zkrátka důvěřuj, ale prověřuj). Již jenom tato představa zní velmi nelidsky, nosit týdny, měsíce, nebo i roky velmi nepohodlnou železnou konstrukci kolem třísel a intimních partií by bývalo bylo kruté i na středověk. Ale jak upozornili mnozí historici, pás cudnosti měl ve skutečnosti úplně jiný význam.

V dokumentech o pásu cudnosti nic není

Z posledních výzkumů historiků vyplývá, že nic jako pás cudnosti ve středověku, kam ho také většina lidí řadí, neexistovalo. Nejsou o něm přitom informace ani v žádné literatuře nebo historických záznamech. Asi první zaznamená zmínka se objevila až v 15. století v pojednání o obléhacích strojích, ale historikové to považují za žert. Zároveň ale upozornili, že o nich není nic v kázáních, právních textech ani podobných dokumentech, což je značně podivné.

iZdroj fotografie: Medical Photographic Library / Creative Commons / CC BY-SA

Už to samo o sobě naznačuje, že rytíři evidentně nepoužívali pás cudnosti ke zkrocení libida svých chotí. A navíc jdou proti tomu i samotné ženské potřeby – je nemyslitelné, aby zůstaly jejich intimní partie dlouhé měsíce nějak uzavřeny. Je to v rozporu se základní hygienou (i když je pravda, že ji někteří před stoletími zase tolik „neprožívali“), žena by tak stejně potřebovala takové zařízení z čistě praktických důvodů sundávat.

Lékaři se pak navíc shodují, že by taková konstrukce působila ženám (hlavně v oblasti třísel) bolestivé, a posléze hnisající rány, a v podstatě by je mohla dokonce připravit o život. Nehledě na nepraktičnost v každodenním životě, pás cudnosti má mnoho provedení, z nichž by některá sotva umožnila sedět, natož chodit nebo se třeba převlékat.

Ochrana před znásilněním a masturbací

Teď už ale pryč ze středověku, pásy cudnosti v historii opravdu existovaly, začaly se však objevovat až někdy v 19. století. Část z nich je ale nejspíše falsa vytvořená na základě mýtů, ačkoliv bylo nakonec nalezeno i jejich praktické využití, a to v oblasti sexuální a ochranné. Konkrétně v 19. a 20. století je některé ženy v určitých situacích používaly jako ochranu proti znásilnění, například dělnice v továrnách. Podobné pásy cudnosti byly však polstrované, aby byly co nejpohodlnější, a ženy je nosily jenom krátkou dobu.

Vikingský vůdce Ragnar Lodbrok a jeho synové aneb když se legendy mísí se skutečností

Druhou možností pak je, že zabraňovaly ženám v masturbaci, což bylo zejména v některých skupinách společnosti (hojně u věřících) považováno za škodlivé. K jejich velkém rozšíření ale nejspíše nikdy nedošlo. Existují nicméně i v současnosti, ale opět se nejedná o zařízení zajišťující věrnost partnerky nebo partnera (koupit lze totiž i pánské verze). Stal se z nich prostředek využívaný při různých sexuálních praktikách, hlavně při BDSM. Tyto pásy ale již nemají s historickými mýty pranic společného, a to obvykle ani svou konstrukcí.