Posádka v Tichém oceánu svérázným způsobem vyřešila nezáviděníhodnou situaci. Ponorka pak zůstala ve službě ještě několik desetiletí.
Každý i málo informovaný člověk tuší, jakým způsobem se pohybují nebo pohybovaly ponorky. Ty nejmodernější mají samozřejmě jaderný pohon, který jim umožňuje zůstat pod hladinou mnoho dní. Většina konvenčních typů má dva pohony. Na hladině používá motory, nejčastěji dieselové, kterými se nabíjejí elektrické baterie. Pod hladinou pak z baterií pohání elektromotor. Znamená to, že potopená vydrží jen omezenou dobu.
Ponorce došlo palivo
Úplně stejný typ pohonu měla i americká ponorka R-14, která se v roce 1921 vydala na pátrání v Pacifiku po zmizelé lodi USS Conestoga. Tu se podařilo objevit až mnoho let poté, ale zajímavý je příběh samotné ponorky. Když se vracela na základnu na Havajských ostrovech, kapitán zjistil, že mu v nádržích došlo palivo. Protože byli od přístavu vzdálení asi 160 kilometrů, k doplutí jim nemohla stačit ani ta trocha energie v bateriích. Navíc jim nefungovalo rádio.
Štěstím bylo, že posádka na palubě měla schopného a nekonvenčně uvažujícího inženýra Roye Trenta Gallemoreho. Ten dostal nápad, že by mohl jejich jinak podmořské plavidlo vybavit plachtami. Ponorka by tak do přístavu mohla doplout jen silou větru. Pod jeho vedením posádka sestavila z rámů postelí konstrukci kolem jeřábu před věží a k ní přivázala plachtu z osmi houpací sítí. Ponorka se začala pomalu pohybovat a reagovala na kormidlo.
Na stožár s přikrývkami
Posádka pak přidala k rozhlasovému stožáru plachtu ze šesti přikrývek a nakonec další z osmi. Rychlost se zvýšila na asi 2 uzle, takže se dokonce pomalu začaly dobíjet i baterie. Na kombinaci elektromotoru a větru se plavidlo dostalo do přístavu. Celá plavba trvala 64 hodin. Za řešení situace posádka obdržela pochvalu. Ponorka pak sloužila až do roku 1945. Za druhé světové války operovala v oblasti Key West na Floridě.
Ponorka byla součástí třídy R, kterou americké loděnice začaly stavět na konci první světové války. Do služby vstoupila v roce 2019. Byla poměrně malá. Její výtlak byl 690 tun a délka 57 metrů. Posádku tvořilo 29 mužů. Ponorky typu R byly prvními americkými podmořskými plavidly, která byla vyzbrojena standardním torpédem ráže 533 milimetrů. Měla 4 torpédomety. Další výzbroj tvořilo dělo ráže 76 milimetrů. Pod hladinou dosahovala rychlosti 10,5 uzlu.