Nacistickému Německu chyběl těžký typ bombardéru, který by mohl nosit veliké pumy na dlouhé vzdálenosti. Nahradit ho proto měla neobvyklá konstrukce.
Na začátku 2. světové války byla německá Luftwaffe považována za téměř neporazitelnou, neboť disponovala vynikajícími letouny a skvělými piloty. Postupem doby ji ale dokázali soupeři dohnat kvalitativně a hlavně kvantitativně, a navíc se ukázalo, že Němcům ve větších počtech schází jeden klíčový typ letounu, a to těžký bombardér dlouhého doletu. To se pokoušeli kompenzovat různě, jedním z řešení byla i bizarní konstrukce nazývaná Mistel.
Jednalo se o spojení stíhačky a bombardéru
Myšlenka konstrukce Mistel byla v podstatě jednoduchá – sestávala ze spojení stíhacího letounu s nějakým stávajícím bombardérem naplněným výbušninami, vysvětluje PlaneHistoria. Pilot sestavy přitom seděl ve stíhacím letounu, kdežto bombardér byl jakýmsi předchůdcem sebevražedného dronu. Úkolem pilota bylo nasměrovat ho na cíl, odpoutat se a se stíhacím letounem odletět na domovskou základnu. Stíhací letoun využíval během letu k cíli palivo nesené bombardérem, takže měl tedy na návrat k dispozici svou plnou nádrž.
S konstrukcí spojující stíhací a bombardovací letoun začali Němci někdy v roku 1942, uvádí Twz, kdy během testů i samotného používání spojili hned několik typů letounu – k těm nejužívanějším patřil bombardér Junkers Ju 88 v různých verzích, a na jeho hřbetu býval nejčastěji stíhací letoun Messerschmitt Bf 109 nebo Focke-Wulf Fw 190. Ke konci války existovaly plány i na pokročilejší konstrukce využívající proudové letouny, kdy měl být jako stíhač využitý Messerschmitt Me 262, a v roli bombardér Junkers Ju 287 nebo Arado Ar 234, ale i další.
Cílem měly být bunkry a bitevní lodě
Uvnitř bombardéru byla hlavice o hmotnosti 1 700 kg, uvádí Wikipedia, ale nejednalo se jenom o pouhou trhavinu, která při nárazu explodovala. Šlo o tvarovanou kumulativní nálož obsahující kovovou vložku ve tvaru obráceného kužele z mědi nebo hliníku; tato konstrukce je používána dodnes proti obrněným vozidlům. Němci počítali s tím, že ji nasadí proti různým bunkrům nebo bitevním lodím, prorazit měla 7 metrů železobetonu.
Celkem Německo vyrobilo asi 250 hbyridů Mistel a poprvé je nasadilo proti vylodění v Normandii, ale podařilo se jim poškodit jenom jednu fregatu, načež sešlo z nápadu na útok proti britské flotile ve Scapa Flow. Nakonec byly sestavy nasazeny na jaře 1945 proti mostům přes Odru a Vislu, ale napáchaly jenom malé škody. Konstrukce letounů byla pro zemi zátěž, neb útok znamenal ztrátu celého bombardéru v době, kdy Luftwaffe již neměla letounů nazbyt.