Při budování systémů protivzdušné obrany mají armády možnosti – nakoupit systémy od jiných zemí, a většinou několik propojitelných různého dosahu, aby byla obrana vícevrstevná, což znamená dostat již odzkoušené zbraně, ale na druhou stranu být na někom závislý; nebo mohou vyvinout vlastní zbraně a vyrábět je pro sebe, případně je i exportovat. Druhou cestou se v posledních letech vydává stále častěji Turecko, např. se systémem Hisar-O.

Turecko vyvíjí několik systémů PVO

Turecké ministerstvo obrany pracuje na plánu zajistit protivzdušnou obranu domácími technologiemi již řadu let – první požadavky vydalo v roce 2007, uvádí Wikipedia. Tehdy se týkaly systémů k ochraně na krátké a střední vzdálenosti, až nakonec vznikla dvojice zbraní Hisar-A na krátké vzdálenosti a Hisar-O na vzdálenosti střední, a později také Hisar-U na vzdálenosti dlouhé. O výrobu a vývoj se starají společnosti Aselsan a Roketsan.

🔴 Hisar-O ve Hisar-A tatbikatta kullanıldı

▪️Kara Kuvvetleri Komutanlığı tarafından Hava Savunma Komuta Kontrol Tatbikatı icra edildi.

▪️Tatbikat kapsamında Aselsan ve Roketsan üretimi HİSAR-O ve HİSAR-A hava savunma sistemleri kullanıldı. pic.twitter.com/P0uHx9JpeS

— ORTADOĞU (@ORTADOGU2110) June 17, 2024

ArmyRecognition uvádí, že Roketsan se zaměřuje na vývoj raket, zatímco Aselsan má na starosti senzory a elektronické systémy – ten na stránkách uvádí, že je systém Hisar-O určen k likvidaci cílů jako jsou letouny, vrtulníky, drony nebo řízené střely. Jeho střely by měly být schopné zneškodnit cíle na více než 40 km, přičemž tuto vzdálenost již opakovaně potvrdily testy. Systém je údajně velmi přesný a má vysokou pravděpodobnost sestřelení.

V jedné baterii Hisar-O je 18 střel

Hisar-O je velice mobilní, neboť jsou jeho části namontované na automobilových podvozcích, ačkoliv existují i záběry, kdy jsou na podvozcích pásových. Tvoří ho radary, jejichž dosah by měl být kolem 60 kilometrů, odpalovací vozidla a pravděpodobně řídící a velitelské stanoviště. Baterie systému má 3 odpalovací vozidla, každé se 6 střelami, a prapor se pak skládá ze tří baterií. Cíle do vzdálenosti 25 kilometrů jsou střely schopné zaměřovat za pomoci infračerveného senzoru, tedy tepla; na delší vzdálenost jsou potom naváděné radarově.

Američané si sami vytvořili konkurenci: turecká stíhačka 5. generace už zvládla první let, zřejmě bude z nejsilnějších na světě

Mít vlastní systémy protivzdušné obrany, a to ještě ve více vrstvách, dá Turecku bezesporu velikou flexibilitu, i když jejich kvalitu ověří jedině ostré bojové nasazení. Může se tím také zbavit zbavit kontroverze způsobené před několika lety nákupem ruského systému S-400, kvůli čemuž se dostalo do sporu s Amerikou. Ta ho poté vyřadila z programu letounu Lockheed Martin F-35 Lightning II. Takto nebude muset stát před výběrem, zda si kupovat ruský či americký systém, ale koupí domácí, čímž nikoho neurazí a může ho i úspěšně vyvážet.

🇹🇷 Hisar-O+/Hisar-A+ HSS:

*Önleme menzili: 25/15km
*Önleme irtifası: 15/8km
Güdüm: INS+veri bağı/INS+veri bağı
*Arayıcı başlık: IIR veya RF/IIR
*Motor: Çift darbeli/çift darbeli
*İtki vektör kontrolü: Evet/evet
*Envanterde: Evet/evet
*Hisar-O+ menzil uzatımı için çalışılıyor pic.twitter.com/6bB9CJXn4r

— Turan Oguz (@TyrannosurusRex) March 3, 2024

Turecký systém Hisar-O