Rusko vždy nesmyslně tvrdilo, že je obklíčené Severoatlantickou aliancí, ale nikdy tomu tak nebylo. Ovšem kdyby do ní vstoupila Ukrajina, tvrzení by to podpořilo.
Vstup Ukrajiny do Severoatlantické aliance je pro Kreml už delší dobu nejenom noční můrou, ale možná i reálnou budoucností, čehož se pochopitelně obává. Kdyby k tomu totiž došlo, měl by na západě dlouhou hranici s členskými státy. Rád přitom tvrdil, že ho NATO obkličuje – jenomže realita je taková, že ještě v roce 2022 sousedilo Rusko pouze na severu s kouskem Norska a pobaltskými zeměmi a NATO obklopovalo jenom Kaliningradskou enklávu. Ale jinde (s výjimkou oblastí u americké Aljašky) aliance kolem něj nikdy a nikde nebyla.
Rusko může vidět hranici s NATO jako dlouhou
Vůbec první změna hranice NATO a Ruska přišla v roce 2023, kdy se stalo členem aliance Finsko, uvádí Wikipedia. Z pohledu největší země světa je však hranice nejspíše delší – jakýmsi jejím předpolím je totiž Bělorusko, které má rovněž dlouhou hranici se státy NATO; a stejně tak může Rusko vnímat Černé moře, protože ho považuje „za své“, ačkoliv jeho velká část připadá stávajícím členům NATO, tedy Bulharsku, Rumunsku a Turecku.
Kdyby však vstoupila do Severoatlantické aliance ještě Ukrajina, hranice by se opět výrazně prodloužila a z pohledu Ruska by v podstatě vedla od severu až na jih Evropy, a jediným nárazníkovým pásmem by se pro něj potom stalo Bělorusko. Situace je to reálná, protože představitelé aliance a Ukrajiny o vstupu jednají, uvádí MilIn. Ukrajinská vláda to má dokonce jako svou hlavní prioritu a mnoho zemí to podporuje. Na druhou stranu by musela Ukrajina splnit ještě řadu podmínek a nemít žádné otevřené válečné konflikty.
NATO by se teoreticky mohlo rozrůst více
Důvodů, proč by se Rusko mohlo členství Ukrajiny, případně i jiných států v NATO bát, může být více. Ten první je jistě vojenský, protože i když ho NATO nikdy ani neplánovalo napadnout, v ruských hlavách tato myšlenka přetrvává. Druhý je pak politický a společenský, a to hned v několika rovinách. Členové aliance jsou demokratické země s relativně vysokým životním standardem, což je pro autoritářský ruský režim ohrožující, vysvětluje JournalOfDemocracy.
Zmínit však musím i velmocenské ambice Ruska a jeho koloniální minulost. To ostatně potvrzuje i European-Resilience s tím, že jde o koloniální impérium a kolonialismus v jeho lidech stále přetrvává. I když totiž získaly některé z jeho kolonií nezávislost, Kreml v nich velmi nerad ztrácí vliv, a pokud to hrozí, reaguje často agresivně. To je ostatně i případ Ukrajiny, takže představa, že by byla členem NATO, musí v jeho vůdcích vyvolávat paniku. Nehledě na to, že by ji teoreticky mohly následovat i další země jako Moldavsko nebo Gruzie.