Když ozbrojené síly vykonávají nějakou vojenskou operaci, potřebují, aby byly jejich jednotky chráněné proti útokům protivníka ze vzduchu i ze země. Jenomže v případě, že probíhá někde v pobřežní oblasti nebo rovnou z moře, myšleno hlavně proti operaci nepřátelského námořnictva, to není tak jednoduché, jelikož jsou protilodní zbraně rozměrné – to aby dokázaly zničit i veliká plavidla, upozorňuje Armádní Zpravodaj. A třeba americká námořní pěchota k tomu používá systém pobřežní obrany známý pod zkratkou NMESIS.

NMESIS používá osvědčenou střelu

V současnosti existující pobřežní systémy jsou schopné zasahovat plavidla na dlouhou vzdálenost, a většinou jsou založené na protilodních řízených střelách. Ty jsou relativně veliké, protože potřebují dostatek paliva ke startu, překonání vzdálenosti desítek až stovek kilometrů, a pak ještě hlavici schopnou zničit i větší typ vojenského plavidla. Jednou z takových střel je Naval Strike Missile o délce 3,96 metrů a hmotnosti i s posilovačem 400 kilogramů, uvádí Wikipedia. A právě ta se stala základem systému NMESIS.

iZdroj fotografie: Námořní pěchota Spojených států amerických

Námořní pěchota ale potřebuje velmi mobilní a nepříliš těžký systém, aby byl schopný rychlého a snadného vylodění. Proto byly dvě střely umístěny na autonomní podvozek taktického vozidla JLTV, uvádí ArmyRecognition, jehož výhodou je, že se může pohybovat samostatně a relativně rychle – navíc není veliký. Samotný odpal střely pak provádí lidská obsluha. Střela má hlavici o hmotnosti 120 kg a dolet až 200 km, takže dokáže zničit ruské, čínské i další lodě střední velikosti. Armádní Zpravodaj je přesvědčený, že zvládne klidně torpédoborec.

Zaměřování cíle střely NMESIS je tajné

Redakce Armádního Zpravodaje připomíná, že je NMESIS jenom odpalovací vozidlo, ale ke své činnosti potřebuje i data, aby bylo jasné, na jaký cíl má střela mířit. Ta má sice vlastní navádění včetně GPS a infračerveného zobrazovače, ale potřebuje nasměrovat do oblasti, kde se nepřítel nachází. Zapojena je tak do jakési senzorové sítě a námořní pěchota konstatuje, že jsou systémy a metody užívané k lokalizaci námořních cílů klasifikované. Lze tedy předpokládat, že půjde o celou škálu senzorů – od radarů možná až po družicový průzkum.

Americký M142 HIMARS vs. ruský BM-30 Smerč: oba dva systémy jsou dobré, ale jeden technologicky lepší, a druhý tradičně ničivější

Střela Naval Strike Missile je podzvuková, její maximální rychlost dosahuje Mach 0,93, přičemž má létat nízko nad zemí a není pro ni problém překonávat členitý terén; navíc k cíli vůbec nemusí směřovat po přímé trase, což ji činí velmi obtížně lokalizovatelnou a sestřelitelnou. Redakce Armádního Zpravodaje soudí, že lze v podstatě tvrdit, že již samotná existence systému NMESIS je pro protivníka takovou hrozbou, že si pravděpodobně jakékoliv hladinové operace v oblasti, kde se může nacházet, raději rozmyslí – v opačném ho čeká boj o přežití.