Pýcha ruského letectva, letouny Su-35S a Su-34, jsou naládované elektronikou ze západních i dalších zemí, zejména ale Ameriky, zjistila studie.
Ačkoliv někteří fanaticky věří, že je Rusko plně soběstačné a Západ k ničemu nepotřebuje, ve válce na Ukrajině už se mnohokrát ukázalo, že opak je pravdou. Což je pro jeho vojenský průmysl značná potupa, jelikož nedokáže produkovat tak kvalitní zbraně. Redakce Armádního Zpravodaje zaznamenala sledování západních technologií v letadlech Ruska, z něhož vyplývá, že se neobejdou zejména bez dovážených elektronických komponent.
Dva skvělé letouny, které nejsou tak ruské
Zpráva nazvaná „ČÁSTI PROBLÉMU: Sledování západních technologií v nejnebezpečnějších tryskových letadlech Ruska“, kterou připravilo Mezinárodní partnerství pro lidská práva (IPHR) ve spolupráci s Nezávislou protikorupční komisí (NAKO) a Hunterbrook Media, identifikovala a vystopovala původ 1 115 z 1 119 elektronických součástek použitých v těchto letadlech, tedy ve stíhacích bombardérech Suchoj Su-34 a stíhacích letounech Su-35S.
Armádní Zpravodaj připomíná, že jde v obou případech o chloubu ruského letectva, v druhém pak dokonce o jeho páteř. Jedná se o nejvyšší modernizaci letounu z roku 2007, která vstoupila do služby o sedm let později. Díky své konstrukci s dvěma silným motorům vyniká vysokou manévrovatelností, uvádí Wikipedia, což je nebezpečné zejména pro boje na blízko – k těm ale dnes nedochází, naopak jsou vedeny na vzdálenost desítek, ale i přes 100 km.
K tomu má nicméně Su-35S střelu R-37M, jejíž dosah je 400 km, tedy na světě ze všech největší, ale v praxi to nikdy potvrzeno nebylo. Redakce Armádního Zpravodaje je názoru, že letoun ani nemůže její potenciál využít, jelikož nemá dostatečně výkonný radar, a zejména stealth soupeře nedokáže dostatečně rychle zaměřit. Su-35S je ale budoucností, neboť slouží jako přemosťovací platforma na letouny 5. generace (ne, že by se Rusku s jeho Su-57 zatím moc dařilo, byť ho nedávno opět vylepšilo, a to včetně stealth).
Suchoj Su-34 je potom stíhací bombardér a útočný stíhač, což je světový unikát, ale jeho hybridní konstrukce má řadu nevýhod. Na druhou stranu nabízí vysokou nosnost zbraní, což se poblíž fronty hodí. Na 12 závěsnících jich totiž unese 12 až 14 tun, přičemž nejtěžší munice může vážit až 4 000 kg, potvrzuje Wikipedia, což jiný letoun v ruském letectvu aktuálně nenabízí. O to horší je zjištění, že by, stejně jako Su-35S, bez Západu nelétal.
Elektronika v něm pochází ze společností jako Texas Instruments, Analog Devices, Intel, Murata, Maxim, OnSemi, Vicor a dalších, přičemž hlavní dodavatelé pochází ze Spojených států amerických, Německa, Japonska, Tchaj-wanu a Jižní Koreje:
- v Su-34 je 68 % elektroniky z USA, 16,2 % z Japonska, 7 % ze zemí Evropské unie, 4,4 % ze Švýcarska, 3,1 % z Tchaj-wanu, 0,9 % z Jižní Koreje, a 0,9 % z ostatních zemí
- v Su-35S je potom 62,3 % z USA, 18,4 % z Japonska, 7,7 % ze zemí Evropské unie, 4,7 % ze Švýcarska, 1,8 % z Velké Británie, 1,6 % z Číny, a 3,5 % z ostatních zemí
Je zřejmé, že nebýt západních komponent, Su3-35S ani Su-34 by dosahovaly horších výsledků, a je velmi pravděpodobné, že tomu tak u nových šarží skutečně je. Rusko sice může díly pašovat nebo kupovat přes prostředníky, ale stejně tak je nahrazovat alternativami z Číny a jiných zemí. Ty však na takové úrovni nejsou, což dokazuje už to, že si Rusko původně zvolilo komponenty ze Západu. Jeho průmysl tím každopádně opět utrpěl.
Co si myslíte o stavbě Su-34 a Su-35S ze západních komponent?


