Ne každá konstrukce se podaří. Lodě třídy Independence dokazují, že i nejmodernější technologie může vést k totálnímu propadáku.
Vše začalo v roce 2000 po útoku teroristů na torpédoborec USS Cole v Adenu. Ukázalo se, jak byla mocná válečná loď prakticky bezbranná proti malým a rychlým člunům. Vznikl proto program Littorial Combat Ship (LCS), v překladu Pobřežní bojová loď, který měl výzvy budoucnosti hravě zvládat. Redakce Armádního Zpravodaje ale upozorňuje, že se to nezadařilo.
Supermoderní konstrukce pro moderní válku
Jak název napovídá, loď se měla pohybovat především v pobřežních vodách. Díky modulární konstrukci měla mít celou řadu úkolů od výzvědných misí, hlídkování, boj s pašeráky, podpory speciálních sil a pozemních jednotek, až po námořní minování a odminování.
Nová konstrukce měla mít i specifické vlastnosti, tedy nízký ponor a vysokou rychlost. S netradičním řešením přišla firma Austal, která přestavěla svůj původní projekt trajektu s třemi trupy (trimaran), což se zdálo jako levné a elegantní řešení. Společnost General Dynamics pak dodala elektroniku a bojové systémy, a upravila trup ke snížení radarového odrazu.
Roku 2006 byl potom položen trup první z lodí – USS Independence (LCS-2) stejnojmenné třídy. Na délku má 127,4 m, na šířku 31,7 m, a ponor pouhých 4,27 m. Výtlak prázdné lodi činí 2 307 tun a plné 3 104 tun, ale je důležité připomenout, že závisí na misi a modulu lodi.
Rychlost byla zásadní a výzbroj silná
Zajímavý je pohon lodi – systém CODAG, tedy kombinace dieselových motorů a plynových turbín, které pohání čtyři vodní trysky. Na přídi jsou pro zlepšení ovladatelnosti lodi dva zatažitelné pody. Independence dosahuje max. rychlosti 44 uzlů, tedy 81 km/h, což z ní dělá jednu z nejrychlejších válečných lodí na světě. Dosah má pak 4 300 námořních mil (7 964 km).
Poměrně bohatá je na první pohled i základní výzbroj. Vedle automatického děla ráže 57 mm Mk.110 firmy BAE se může Independence pochlubit dvěma 30mm kanóny Buschmaster II, protiletadlovým systémem SeaRam, 24 raketami Hellfire proti pozemním cílům, 8 lehkými protilodními střelami RGM-184A, a to vše doplňují čtyři velkorážní kulomety Browning M2.
Monitoring potom zajišťuje 3D radar SAAB GIrraffe a tažné sonary, a též může loď nést dva vrtulníky MH-60 SeaHawk nebo bezpilotní MQ-8 Fire Scout. Vejdou se do ní také čtyři čtyři vozidla Stryker nebo HUMWEE či stejný objem kontejnerů, a má sjízdnou rampu. Nechybí pak ani rychlý člun, díky čemuž může vysazovat silné speciální jednotky v týlu nepřítele.
Lehký trup je nakonec nepřítelem
Loď je vysoce automatizovaná a jako jedna z prvních nemá kormidlo, ale joystick. Posádku přitom tvoří jenom 40 mužů (z toho 8 důstojníků) a může ubytovat dalších 36 příslušníků speciálních sil. Námořnictvo počítalo s nákupem rovnou 55 jednotek, ale hned první loď zchladila nadšení, a tak jich vzniklo pouze 19 kusů, což je oproti plánům velké, avšak oprávněné zklamání.
V první řadě šokovala cena – jednotka měla vyjít původně na 220 milionů dolarů (4,6 miliard Kč), ale ve finále vyšla na 704 milionů dolarů (14,8 miliard Kč). Testy navíc ukázaly celou řadu poruch a problémů – jenom na první zkušební plavbě jich bylo zaznamenáno 2 080. Presto však byla loď nakonec roku 2010 americkým námořnictvem převzata.
Teprve v roce 2014 byla však schopna dokončit celou hlídkovou misi, jenomže to už se nad ní začalo opravdu smrákat. V první řadě lehké hliníkové trupy zasáhla koroze, a při opravách bylo zjištěno, že jsou v nich i praskliny. Ty byly odhaleny také u dalších šesti lodí této třídy s tím, že vznikají při plavbě rychlostí nad 15 uzlů (28 km/h) při vyšších vlnách. První dvě jednotky byly vyřazeny roku 2021, ostatní jejich osud v následujících letech čeká.
Jak hodnotíte třídu Independent?
Letecká technika
|
PŘEČTENÍ: 7974
Události
|
PŘEČTENÍ: 6086
Námořní technika
|
PŘEČTENÍ: 7540
