Brutální samohybná houfnice Koksan ze Severní Koreje, která je nejsilnější z jejího arzenálu, byla zničena úderem jedné mikropumy shozené z dronu.
S rozmachem bezpilotních letounů dnes není žádná vojenská technika, jednotlivý voják, ale ani budova, v bezpečí ani desítky kilometrů od fronty. Za příkladné považuje redakce Armádního Zpravodaje záběry (níže), na nichž je vidět zničení severokorejské houfnice M1989 Koksan. Ta to schytala minipumou z bombardovacího dronu, a vzhledem k mohutnému výbuchu lze soudit, že odpálila připravenou munici, která ji minimálně těžce poškodila.
Jeden přesný úder a houfnici „spolkla“ exploze
M1989 Koksan je severokorejská houfnice ráže 170 mm, což je poměrně atypické, jelikož jsou na světě rozšířeny dva hlavní standardy – u západních zemí je to 155 mm, zatímco v Rusku a postsovětských 152 mm (což platí i pro odběratele jejich zbraní po celém planetě). Wikipedia uvádí, že ji dále používá Irák, Írán, a v poslední době ve velkém také Rusko.
Hodnoty samohybného děla jsou celkem zajímavé – kromě dojezdu až 500 km a rychlosti dosahující až 50 km/h, díky čemuž se může přesouvat po vlastní ose, disponuje zásobou na dvacet ran, neb je usazena na podvozku dělostřeleckého tahače ATS-59, který je pozůstatkem SSSR, a dokonce sloužil i v Československé lidové armádě, uvádí Wikipedia.
Jeho dostřel je potom 40 až 50 km se standardním střelivem, nebo až 60 km v případě raketově poháněného, což jsou velmi dobré hodnoty. Handicap má však M1979 Koksan v nízké rychlosti střelby, která je pouze 2 rány za minutu, zatímco moderní systémy zvládají dvojnásob i více. A vzhledem k tomu, e prakticky není pancéřovaný, je snadno zranitelný.
Na záběrech je konkrétně vidět útok bombardovacího dronu pomocí mikropumy neznámého původu, ale Armádní Zpravodaj připomíná, že si ukrajinská armáda ve velkém vyrábí takové zbraně improvizovaně. Úder byl zjevně veden v blízkosti kanonu asi v polovině vozidla, kde musel vzhledem k explozi odpálit alespoň jeden z dělostřeleckých granátů.


