Sovětský krutovládce Josif Stalin dostal svým vedením SSSR do zoufalé situace. Rozkaz 227 dopadající na prosté vojáky i jejich velitele ale vše změnil.
Dne 28. července 1942 otřásl Rudou armádou nový dekret, který vydal osobně sovětský diktátor Josif Vissarionovič Stalin. Rozkaz číslo 227 se do historie zapsal nejenom svou brutalitou, ale také tím, že byl základním kamenem obratu ve válce na východní frontě proti Německu. A ačkoliv přispěl k posílení odporu, je dodnes vnímán jako silně kontroverzní
Tak brzký útok na SSSR nedával smysl
Operace Barbarossa zahájená 22. června 1941 byla pro Kreml šokem. Stalin až do té doby nevěřil, že by mohl být Adolf Hitler tak hloupý a spustit válku proti SSSR. Sice se střetem s jeho mašinerií počítal, ale nikdo nečekal, že to přijde tak brzy, a navíc ve chvíli, kdy Velká Británie stále nebyla poražena a německé tanky a stíhačky běžely na sovětskou ropu.
Pro to, co nastalo, je slovo katastrofa slabým slovem. Rudá armáda nebyla absolutně připravena, a ještě se nacházela uprostřed přezbrojování. Staré tanky jako například T-26 nebyly v nejlepším stavu, a nových T-34 nebyl dostatek, s nimiž to navíc vojáci ještě neuměli. Wehrmacht a jeho spojenci tak procházeli sovětským územím jako nůž máslem.
V obrovských kotlích, jako byl u Vjazmi nebo u Kyjeva, zůstaly uvězněny statisíce vojáků, které i se zbraněmi padaly do německého zajetí. Naději přinesl až podzim a zima, kdy Wehrmacht nejdříve zapadl do bahna, a poté zamrzl v ruské zimě. Protiútok u Moskvy v zimě 1941–42 nakonec přinesl světlo na konci tunelu, a také touhu Stalina po útoku.
Série katastrof roku 1942 nebrala konce
Josif Stalin s radostí na začátku roku 1942 konstatoval, že se fronta stabilizovala, a že je čas přejít do protiútoku. Jeho generálové a maršálové jej před tím varovali, a také se pak ukázalo, že měli pravdu. Za útok u Volchovska a druhou bitvu o Charkov zaplatili statisíci vojáků, a předválečná Rudá armáda s 4,9 miliony mužů byla prakticky vyhlazena.
Stalin pak konečně začal poslouchat své generály, jejichž plán byl prostý – zahájit plánovaný ústup a během něj vést tvrdé obranné boje, prodlužovat zásobovací linie nepřítele, a ve správnou chvíli, kdy bude nejvíce oslaben a Rudá armáda – i za pomoci dodávek ze Spojených států amerických – opět v lepší kondici, udeřit. Plán to byl dobrý, ale měl velký problém.
Tato strategie totiž vyžadovala velikou disciplínu a načasování; jednotky musely být připraveny se na rozkaz stáhnout. V předešlých bojích totiž docházelo k tomu, že se buď rudoarmějci ocitali v obklíčení, nebo se v panice rozprchli. Jako první se na útěk často dávali velitelé a politruci, ovšem rozkaz 227 „Ani krok zpět“ z 28. července 1942 udeřil i na ně.
Taktika pravdy a strachu fungovala výtečně
V rozkazu byla v první řadě odhalena složitá situace země – nepřítel totiž i přes obrovské ztráty na obou stranách postupoval. Vojáci byli z otevřenosti v šoku, a další měl následovat. Měli být zřízeny zadržovací jednotky, které by zastavily dezertéry a ustupující vojáky. Druhá rána padla nejen na prosté rudoarmějce, ale i na důstojníky a politruky. Ti měli být v případě zbabělosti, ztráty pozic, nesplnění rozkazu nebo jiného zločinu, postaveni před polní soud.
Následně měli však možnost se vykoupit službou v trestném praporu a svou krví a službou na nejtěžších místech fronty smýt svůj hřích. Rozkaz měl v praxi obrovský úspěch – mnoho vojáků bylo z pravého obrazu věcí, stejně jako z drakonických nařízení, zděšeno. Strach nejen z nepřítele, vlastních, ale především z osudu vlastní země, zabral a postavil je do latě.
„Ani krok zpět“ měl velký vliv na bitvu o Stalingrad, která začala v srpnu 1942. Zadržovací oddíly se přitom brzy ukázaly jako nepotřebné a v říjnu 1943 byly zrušeny. Jinak to ovšem bylo s trestnými prapory – těmi si prošlo 427 910 osob, a poslední z nich byl rozpuštěn až v červnu 1945. V SSSR budil dokument takové rozpaky, že byl plně zveřejněn až v roce 1987.
Myslíte si, že šla situace řešit i jinak než drastickým rozkazem 227?
Pozemní technika
|
PŘEČTENÍ: 5129
Historie
|
PŘEČTENÍ: 4834
