K přežití tanků je na dnešním bojišti potřeba i velké štěstí, ač hlavní práci odvede jejich ochrana. Za zcela příkladné považuje redakce Armádního Zpravodaje záběry (níže), na nichž je vidět, jak to ruský T-72B3M schytal nejsilnější ukrajinskou protitankovou střelou Stugna-P, a když z bojiště ujížděl, tak ještě druhou, ale ani ta ho nedokázala zastavit, natož zničit. Osádka může mluvit o obrovském štěstí, protože se doslova podruhé, a možná i potřetí narodila.

Stugna-P má speciálně pronikat skrze pancíř za ERA

T-72 je už hodně starý tank, do výzbroje byl dle Wikipedie zařazen již v roce 1973, a podle více než 25 tisíc vyrobených kusů ho lze považovat za mimořádně úspěšný. Jeho největším uživatelem přitom začalo Rusko, které později řešilo, jak ho udržet i na moderním bojišti – výsledkem jsou mnohé modernizace, z nichž je nejlepší B3M, tedy stejná jako ve videu.

Euromajdan, který přispěl k válce. Nejdříve proruský prezident slíbil Ukrajině vstup do EU, pak ho Putin přinutil skákat, jak píská

Z hlediska odolnosti má zejména instalované nejmodernější reaktivní pancéřování Relikt, které je podle Wikipedie dvakrát lepší než Kontakt-5. To znamená, že má vydržet až 500 mm proti APFSDS, zatímco proti tvarovým náložím (HEAT) až 1 200 mm, v obou případech jde o ekvivalent ochranného účinku (RHAe). K tomu je navíc třeba připočítat vlastní pancíř T-72, který dosahuje v nejlepším případě 550 mm RHAe, uvádí theSovietArmourBlog.

Na druhou stranu, protitanková střela Stugna-P ukrajinské výroby má ve větší 152mm verzi probít i ty nejlepší ochrany, konkrétně až do 1 200 mm RHAe za ERA, neb je speciálně navržena tak, aby pronikala i reaktivním pancéřováním, potvrzuje Wikipedia. To však v tomto případě zafungovalo a nepustilo střelu až k vlastnímu pancíři, ačkoliv je vidět, že T-72 poškodila.

Švédské Gripeny vyprovodily dva ruské bojové letouny střežící Il-20, který „šmíroval“ u hranic NATO s Baltském moři

I přesto ovšem zůstal pojízdný, a jak vidno, osádka nechtělo více riskovat a začala odjíždět. Když ale byla na cestě, zasáhla ji druhá střela, údajně rovněž Stugna-P, jenomže ani ta neprorazila a s tankem to prakticky ani nehnulo, i když z něj viditelně odletěl nějaký kus. Přežít už jeden zásah od takto silné střely je štěstí, navíc u staršího tanku, ale dva, to je silně nezvyklé.