Snad vždy se Rusko prezentovalo, a mnozí ho tak brali, jako vojenská velmoc. Ale praxe ukazuje, že jde o obra na hliněných nohách.
V mnoha analýzách je Ruská federace označována za druhou nejsilnější vojenskou mocnost světa, tedy po Americe, avšak před Čínou. Může do toho ale zasahovat počet jaderných zbraní, jichž má nejvíce na světě, byť v konvenční síle to vůbec nemusí být pravda. Poslední téměř 4 roky ukazují, že má mnoho vojenských slabin. Redakce Armádního Zpravodaje se domnívá, že jednou z nich je neschopnost doplňovat ztráty na technice a výroba munice.
Nestíhá ztráty, narazilo na limity
Rusko má velice početnou armádu, a též relativně dost výzbroje, ale je na tom podle všeho mnohem hůře než před začátkem invaze na Ukrajinu v roce 2022. Jeho armáda nebyla připravena na její odpor a ztratila nejen mnoho vojáků, ale také techniky, a spotřebovala ohromné množství munice. Ze začátku se mohla spoléhat na sklady s municí a zbraněmi ještě z dob Sovětského svazu, ale tyto zásoby již vyčerpala, nebo alespoň z větší části.
Proto musí nakupovat munici, součástky i samotné zbraně v zahraničí. Největším dodavatelem výzbroje je podle všeho Severní Korea, a pomineme-li ohromné množství munice, má ruská armáda ve výzbroji třeba severokorejské houfnice M-1978 Koksan. Jedná se o samohybné systémy na tankovém podvozku s hlavní ráže 170 mm, uvádí Wikipedia. Vzhledem k dosahu až 60 km jde o silné zbraně, i když asi ne tak přesné jako západní děla.
Rusko však nepotřebuje jenom dělostřeleckou munici, ale i zbraně delšího dosahu pro útoky na cíle ve vnitrozemí, a to včetně měst plných civilistů. Ačkoliv má vlastní podobných schopností, od Severokorejců si pořizuje a používá třeba balistické rakety KN-23 s dosahem až 900 km. A podobné zbraně má nejspíše i z Íránu. Iiss mluví třeba o raketách Fatech-110 a Zolfaghar – ta druhá by měla mít dosah 700 km, ale kolik a jestli je Rusko dostalo, jisté není.
Ovšem některé zkušenosti ukazují, že si Rusko dokonce od spojeneckých zemí pořídilo i ruční zbraně. Třeba když ruský voják kritizoval severokorejský lehký kulomet Type 73. Ten je popisován jako jakási kombinace sovětského PK a československého Vz.52. Skutečnost, že se dostal do výzbroje ruských vojáků, by mohla nasvědčovat, že Rusové nemají dostatek kulometů vlastních, což může svědčit o hlubokých problémem jejich armády.
Trochu jiná je situace s Čínou, protože přímé dodávky zbraní ruské armádě prokázány nebyly. Reuters ale uvedla, že v mnoha ruských zbraních a systémem je stále více čínských komponentů, jako jsou mikročipy a další elektronické součástky. Zaznamenané byly třeba v navigačním systému průzkumného dronu Orlan-10. Svědčí to o tom, že bez vyspělých součástek není Rusko schopné vyrábět sofistikovanější zbraně. Z Číny přitom odebírá i stroje použitelné na výrobu zbraní nebo chemikálie důležité k produkci výbušnin, a mnoho dalšího.
Kdysi bývalo Rusko vnímáno jako světová zbrojní velmoc, za což vděčí hlavně SSSR, jelikož jsou mnohé postsovětské země dodnes závislé na zbraních, které do nich kdysi rozšířil. A dnes nedokáže pokrýt ani vlastní spotřebu, což je je vzhledem k tomu, jak se prezentuje, smutné. Nehledě na to, že se ukazují mnohé technologické limity, na něž naráží.