Letadlo, které na pohled vypadalo i v době vzniku jako archaický veterán, tělem klamalo. Zachránilo mnoho životů a pomohlo k vítězství.
Mnohá technika je nenápadná a často přehlížená, ale válku by bez ní nebylo možné vést, ani vyhrát. Takovým polozapomenutým hrdinou je i britské letadlo pro spolupráci s armádou Westland Lysander, které zastávalo za války mnoho rolí. Jedna z nich je podle redakce Armádního Zpravodaje dokonce dosud zahalena mlhou tajemství.
Řecký hrdina určený pro Velkou válku
Letadla pro spolupráci s armádou vznikla po zkušenostech z 1. světové války. Měla být přitom všestrannými pomocníky – vedle pozorování měla provádět i drobné zásobovací lety, odvoz zraněných a depeší. K tomu se však přidaly i drobné bojové činnosti jako pokládání dýmové clony, nesení bomb a kulometů pro eliminaci nepřátelské pěchoty.
Letadlo mělo mít nezáludné letové vlastnosti, a být schopno startu a přistání na nezpevněných plochách. Vývoj Westland Lysander (podle spartského hrdiny peloponéských válek Lýsandroa) začal již roku 1934, a do služby bylo zařazeno v roce 1938. „Lizzie“, jak mu začalo vojáci familiárně přezdívat, navíc klamal archaickým tělem.
Hornoplošník s kosočtvercovými křídly měl mnoho zatažitelných slotů a klapek, díky kterým Lizzie zvládal let v malé rychlosti a přistání na krátkou vzdálenost. Konstrukce byla smíšená s potahem z plátna, přičemž pilot seděl v kokpitu s výborným výhledem, zatímco pozorovatel měl odsuvný skleněný kryt své pozice, a kulomety se mohl bránit útokům stíhačů.
Naprostý masakr v bitvě o Francii
Lysanderů bylo vyráběno mnoho verzí, a často se lišily jenom v drobnostech. Největším rozdílem u nich byl ovšem motor. Zatímco Mk. I měl hvězdicový Bristol Mercury XII s výkonem 654 kW, Mk. II měl Perseus s výkonem 665 kW, a Mk.III se opět vrátil k motorům Mercury. Vylepšený tvar pak dostaly také klapky a ocasní křidélka.
Lysander Mk III měl rozpětí křídel 15,24 metrů, délku trupu 9,30 metrů a výšku 4,42 metrů. Hmotnost prázdného letadla byla 1 980 kg a maximální vzletová 2 866 kg, zatímco maximální rychlost dosahovala 341 km/h. Dolet bez přídavné nádrže byl potom 966 km a dostup 6 555 m. Velice zajímavě byla umístěna výzbroj – dva kulomety ráže 7,7 mm Browning byly v kapotách samonosného podvozku, a další dva mířící dozadu ovládal pozorovatel.
Letadlo mohlo nést i 227 bomb a pod sebou mít zařízení pro zachycení kapslí s psanými zprávami. První nasazení Lizzie proběhlo v letech 1939 až 1940 ve Francii, a byla to naprostá katastrofa. Britové se je pokusili použít k tomu, k čemu je zamýšleli, tedy k podpoře pěchoty. Na to však pomalé letouny neměly, a pro Luftwaffe byly snadným cílem. Ze 174 nasazených Lysanderů bylo nakonec 88 sestřeleno, a 30 jich bylo zničeno na zemi.
Hrdina tajné války, po němž Němci pásli
Výsledek z Francie měl přesvědčit RAF o nepotřebnosti tohoto typu letadla, ale nakonec se osvědčil jinde. Spolehlivé Lizzie tahaly cvičné terče, hlídkovaly nad mořem a shazovaly sestřeleným pilotům čluny a zásoby. Výroba proto běžela i nadále jak ve Velké Británii, tak v Kanadě, a do jejího konce dala vzniknout kolem 1780 strojů všech verzí. Nejslavnější a nejtajemnější kapitolou působení Lizzie byla však práce pro tajnou službu.
Lysandery s načerno natřenými spodky trupů od podzimu 1940 do zimy 1944 převážely mezi okupovanou Francií a Vekou Británií tajné agenty a zásobovaly odboj. Lizzie přistávaly na polích nebo na odlehlých silnicích, kdy pro větší nosnost nenesly zbraně a byly vybaveny fosforeskujícím žebříkem. Do konce roku 1944 bylo takto provedeno celkem 400 letů. Během nich bylo do Francie vysazeno 298 agentů a evakuováno 500 osob.
Němci po nepoškozeném letadle k prozkoumání zoufale pásli, když jim v březnu 1942 padl do ruky téměř nepoškozený exepmplář. Při jeho evakuaci však kamion, který ho převážel, smetl vlak. Podobné operace pak probíhaly i v Barmě a Africe. Lizzie létaly též ve službách Francie, Finska, Irska a Portugalska, zatímco u RAF skončily v roce 1947. Do dnešních dnů se jich i díky výprodeji civilistům za směšné částky mnoho zachovalo, často v letovém stavu.


