Ljudmila Pavličenková, nejúspěšnější odstřelovačka historie si získala přezdívku „Paní smrt“. Muži ji nenáviděli

Během Druhé světové války bojovalo v řadách Rudé armády na dva tisíce žen-odstřelovaček. Konce války se z nich dožilo pouhých 500. Tou nejznámější z nich je bezpochyby Ljudmila Pavličenková, která děsila Němce, fascinovala Američany a doma se stala národní hrdinkou, jež se dostala až na poštovní známky.

Ljudmila Pavličenková, její mládí a vstup do armády

Ljudmila Pavličenková se narodila v roce 1916 jako Ljudmila Bělovová v obci Bílá Cerekev na území ukrajinské kyjevské oblasti. Jejím otcem byl veterán občanské války a bývalý příslušník 25. střelecké divize (tzv. Čapajevské, podle jejího velitele). Právě u 25. divize sloužila později i Ljudmila.

Již ve svých patnácti letech se provdala za muže jménem Alexej Pavličenko, manželství však dlouho nevydrželo. S rodiči odešla do Kyjeva, kde začala následně pracovat v továrně na zbraně a docházet do střeleckého klubu. Již tam se při střelbě z malorážky i pušky projevil její přirozený talent a ve střelbě excelovala.

iZdroj fotografie: Jack Delano / Creative Commons / CC BY

Následně se stala studentkou Kyjevské univerzity, kde si jako hlavní obor zapsala historii. Coby studentku posledního ročníku jí v létě roku 1941 zastihla v Oděse zpráva o napadení Sovětského svazu Německem. Pavličenková se okamžitě vydala do náborové kanceláře. Tam jí byla nabídnuta pozice zdravotní sestry, Pavličenková ale trvala na bojovém nasazení.

To jí bylo nakonec umožněno a byla přidělena ke zmíněné 25. střelecké divizi jako odstřelovačka. Již začátkem srpnu začala Oděsu obléhat německá a rumunská vojska. Pavličenková se okamžitě zapojila do boje. Od srpna do října si na své střelecké konto připsala 187 nepřátelských vojáků. Po obsazení Oděsy se ale musela sovětská vojska stáhnout do Sevastopolu.

Obléhání Sevastopolu a další průběh války

Bitva o Sevastopol trvala osm měsíců a Ljudmila Pavličenková do ní opět významně promluvila. V květnu 1942 už měla na kontě 257 zásahů a hodnot poručíka. Do konce bitvy své skóre navýšila na 309 nepřátel, včetně 36 německých ostřelovačů (jeden z jejích soubojů s německým protějškem trval celé tři dny). Během bitvy byla několikrát zraněná, jednou jí střepina z minometného munice zasáhla dokonce do obličeje.

Během bitvy o Sevastopol dostala Pavličenková přezdívku „Paní smrt“ a z německé strany často znělo vysílání v ruštině, ve kterém jí byla nabízena důstojnická hodnost v německé armádě a další výhody. Jindy jí zase bylo vyhrožováno „rozřezáním na 309 částí“, což Pavličenkovou velmi potěšilo, neboť měla radost z toho, že i sami Němci znají její skóre. Po bitvě o Sevastopol bojové nasazení Ljudmily Pavličenkové skončilo, sovětské velení si totiž uvědomilo, že nyní již má její jméno velký propagandistický význam.

Turné po Spojených státech a další život

Koncem roku 1942 byla Pavličenková vyslána na turné po Spojených státech, kde měla podpořit rychlé otevření fronty v západní Evropě. Tato nová role pro ni nebyla jednoduchá jednak proto, že neuměla anglicky a jednak proto, že některé otázky amerických novinářů pro ni byly jen těžko stravitelné, např. otázka na to, zda se v Rusku ženy před bojem mohou líčit.

iZdroj fotografie: Jack Delano / Creative Commons / CC BY

V průběhu turné se Pavličenková spřátelila s první dámou Eleonor Rooseveltovou, setkala se s Charlie Chaplinem a cestovala též do Kanady a Velké Británie. Zvláště ve Spojených státech se stala Pavličenková velmi populární a je zajímavou otázkou, nakolik ovlivnily její zmínky o tom, že v Rudé armádě neexistuje rasové segregace či o výrazném zapojení žen i na frontových pozicích, americké veřejné mínění.

Po návratu do Sovětského svazu Ljudmila Pavličenková cvičila další ženy coby odstřelovačky, byla povýšena na majora a dostala titul „Hrdiny Sovětského svazu“. Po válce dokončila univerzitní studia a stala se historičkou. Své profesi se ale věnovala v sovětském námořnictvu. V roce 1957 jí při své návštěvě Moskvy navštívila její stará přítelkyně Eleonor Rooseveltová.

Ljudmila Pavličenková zemřela v roce 1974 ve věku 58 let na následky náhlé mozkové příhody. V letech 1943 a 1976 byly na její počest vydány v Sovětském svazu poštovní známky.

Zdroj: NationalWW2Museum