I když by se Američané pokusili získat Grónsko pod dvou kontrolu vojensky, neměli by to jednoduché. Vše totiž hraje proti nim a důsledky by byly nedozírné.
Je nepředstavitelné, aby největší armádě světa – americké – čelila země, která prakticky vojáky nemá. A přesto Donald Trump s útokem váhá, ačkoliv vyhrožuje opakovaně, že Grónsko zabere klidně silou. Redakce Armádního Zpravodaje je názoru, že si uvědomuje možnou pomoc zemí Evropy, a zřejmě i Kanady, a navíc by Američané čelili prostředí, na které nemusí být připraveni, jelikož má Grónsko v případě invaze geografickou výhodu.
Nepříznivé počasí a minimální infrastruktura
Grónsko má přibližně 56 tisíc obyvatel, což je asi jako celá Jihlava nebo Opava, a prakticky nemá armádu. Oficiálně ovšem spadá pod Dánské království, které se ho zavázalo chránit, a jelikož je samo členem NATO, znamenal by útok na Grónsko útok na Dánsko, a tedy uvnitř aliance. Ta je ovšem smluvně stavěna na společný boj proti nepříteli zvenčí.
Jestliže nastanou spory uvnitř NATO, má je řešit diplomaticky. V podstatě by tak nedošlo k aktivaci článku 5, jako kdyby kupříkladu Rusko zaútočilo na evropské členy, ale na jejich sólo akci. Ačkoliv se jednotlivě nemohou s Amerikou rovnat, dohromady představují značnou sílu. Což je nejspíše to jediné, že ještě drží Donalda Trumpa na uzdě, ačkoliv rád rozhazuje rukama.
Nutno vzpomenout také drsné počasí, které v Grónsku panuje. Od června do září jsou sice teploty relativně dobré, dosahují až +7 °C, ačkoliv v některých oblastech i více. Klima je nicméně polární až subpolární, takže mohou v zimě teploty klesnout až k -20 °C a převládá tma a mráz. To ale platí třeba pro hlavní město Nuuk, zatímco centrální části země hlásí teploty až -35 °C, přičemž pocitová teplota dokonce klesá kvůli větru až k -47 °C.
Už to by mohlo boje komplikovat, ačkoliv by to nebylo jako za 2. světové války, kdy velká zima, na níž nebyli připraveni němečtí vojáci ani jejich technika, nepřítele oslabila. Vojáci armád, a ta americká není výjimkou, jsou dnes na takové podmínky připraveni, což platí i o jejich technice, ale ne o každé. Třeba tank M1 Abrams je stavěn na provoz od -30 do +60 stupňů Celsia.
Pokud ovšem klesne teplota pod -18 °C, vyžaduje třeba systém řízení palby před ostrým bojem zahřívání, a klesne-li teplota pod −30 °C, je doporučeno nechat motor běžet nepřetržitě, aby nedošlo k zamrznutí provozních kapalin, uvádí ArmoredWarfare. V určitém počasí by tak Američané nemohli mnohou techniku používat, což platí i pro BVP, transportéry a další.
Na invazi by tak měli jenom některé měsíce, ale je také třeba zohlednit extrémně omezené přístupy na Grónsko, díky čemuž by bylo možné kontrolovat příval útočících sil. Samotný terén pak funguje v jisté míře jako přírodní pevnost, jelikož je v zemi jenom úzký pobřežní pás obydlených míst, zatímco zbytek tvoří kilometry ledovce a horského terénu.
To by útočníkovi silně ztěžovalo manévry a přesuny, a pochopitelně by hrálo do karet obráncům, kteří terén znají, mají v něm zřízené základny a jsou všeobecně připravení. Armádní Zpravodaj je názoru, že je třeba zohlednit též minimum strategických cílů, kdy se v Grónsku nachází jenom pár objektů, které mají vojenský a logistický význam.
Jde třeba o armádní letiště Thule, ale také o civilní letiště Nuuk nebo Kangerlussuaq, což jsou jediná letiště, která zvládnou větší letadla, uvádí Wikipedia, takže by byly logistické i invazní možnosti americké armády značně omezené. Vedle toho má Grónsko také několik přístavů, ale jenom málo míst je vhodných k vylodění, zejména z velkých plavidel.
Vedle toho má Grónsko minimální infrastrukturu, takže by přesuny vyžadovaly specializovanou techniku, což by opět hrálo do karet obráncům, kteří by dle redakce Armádního Zpravodaje v podstatě vedli partyzánskou válku. Nějaký přímý střet je nemyslitelný, a navíc by to způsobilo rozvrat Severoatlantické aliance, resp. by přišla o svého nejsilnějšího člena.
Evropské země už nasadily v Grónsku první vojáky a budou tam vojenskou přítomnost posilovat, ale redakce Armádního Zpravodaje se domnívá, že k žádnému vojenskému střetu nakonec nedojde – tedy pakliže Donald Trump uvidí odhodlání Evropanů bránit Grónsko i proti armádě s největší silou na světě. Ta má navíc rozehráno i na jiných frontách. Ani síla v podobě vyspělých systémů by tak v podstatě nemusela Američanům tolik pomoci.
S největší pravděpodobností nelze domýšlet scénář, v němž by Evropa skutečně Grónsko ubránila, ale spíše takový, kdy by to mohlo být pro Ameriku natolik náročné, že by se jí to nevyplatilo. Hlavně by se tím vojensky oslabila, což by mohlo postrčit Čínu k invazi na Tchaj-wan, a Rusko zase k tvrdšímu úderu na Ukrajinu.




