Tajemství neprůstřelného skla ozkoušeno. Dokáže těžká odstřelovačská puška kalibru 50 sklo prorazit?

Známe to všichni z akčních filmů. Hrdina se schová do zdánlivě obyčejného auta. Když „záporáci“ zahájí palbu, zjistíme, že auto má neprůstřelná okénka, od kterých se kulky jen neškodně odrážejí. Je to realita? Jak funguje neprůstřelné sklo doopravdy a je skutečně neprůstřelné? Na to se pokusíme odpovědět v následujícím článku.

Může být sklo skutečně neprůstřelné?

Neprůstřelné sklo není nový vynález. S prvním přišel roku 1903 francouzský chemik Edouard Benedictus. Ten experimentoval s plasty. Když jednou horkou potřísněnou baňku odložil na skleněnou desku a odešel, po návratu zjistil, že skla nejdou oddělit a přesto je přes ně vidět. Od toho už byl jen krůček k technologii, která se k výrobě neprůstřelných skel používá dodnes.

Neprůstřelné sklo zabraňuje průniku kulek tím, že snižuje jejich rychlost a pohlcuje energii střel. Není však zcela neproniknutelné. Sice se jako komerční označení výrobku častěji používá výraz „neprůstřelné sklo“, ale přesnější termín je „pancéřové balistické sklo nebo sklo s vysokou odolností proti nárazu vystřeleného projektilu“. Je to podobná analogie jako „vodotěsné“ a „voděodolné“ hodinky.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Odolnost neprůstřelného skla se měří na stupnici, která má deset úrovní. Při stupni ochrany 1 dokáže sklo odolat 9 milimetrové kulce. Nejvyšší stupeň ochrany, 10, znamená, že sklo odolá ráži 50 BMG. Odolnost skla závisí nejen na jeho tloušťce, ale i na kvalitě materiálů, ze které je vyrobeno a technologiích, které byly při jeho výrobě použity.

Z čeho a jak se vyrábí?

Klasickým materiálem pro výrobu neprůstřelného skla je akrylát. Akrylátové sklo je u nás známější jako plexisklo. Stupně odolnosti 1 dosáhne tento materiál při síle 3,17 centimetrů. Daleko modernějšími materiály jsou polykarbonáty. Tyto plasty jako Makroclear nebo kryolon jdou snadno vrstvit, zpomalují hybnost střel a jsou lehčí než plexisklo. Při síle 1 palce (2,54 centimetrů) takové sklo dosahuje úrovně 5, tedy zadrží kulku ráže .357 Magnum.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Výroba neprůstřelného skla je založena na vrstvení. Mezi dvě obyčejná skla je vložena vrstva „neprůstřelného materiálu“. Sklo s materiálem se poté musí „zatavit“ při teplotě až 150 stupňů Celsia a pod tlakem, který je až 14 větší než atmosférický, se materiály spojí. Jedná se o poměrně technicky složitý proces. Každá firma má svůj vlastní postup, který si hlídá jako oko v hlavě.

Neprůstřelné sklo není pro každého

I neprůstřelné sklo má však svoje omezení. Jak již bylo popsáno výše, metoda výroby skla je vrstvení. Čím více vrstev znamená nejen větší odolnost skla, ale i jeho větší tloušťku a především hmotnost. A svou roli hraje i cena. Proto je snadné instalovat neprůstřelná skla do limuzín státníků, podnikatelů nebo celebrit, kde je hlavní a nejdůležitější ochrana převáženého. Kde se počítá každý kilogram a je potřeba i rychlost a manévrovací schopnosti vozidla, jako třeba u policejní služby, je instalace neprůstřelného skla daleko problematičtější. 

Velkým problémem je i průhlednost neprůstřelného skla. To je samozřejmě velká obtíž a s větší tloušťkou skla se průhlednost snižuje. Je proto na zvážení zákazníka, zda není lepší místo skla použit odolnější neprůstřelný a neprůhledný materiál. Velkým problém byla v počátcích i tříštivost skla. Po nárazu kulky do skla se často stávalo, že vnitřek chráněného vozidla či místnosti zaplavily střepy z roztříštěného neprůstřelného skla. Aniž by projektil prošel vznikala tak nebezpečná zranění. To se však dnes za pomoci moderních plastů podařilo vyřešit.

Zdroj: Armormax