Rusové odpor mnohých ukrajinských žen na okupovaných území nezlomily. Skrytě proti nim bojují, ovšem jinak než se zbraní v ruce.
Jednou z nejzranitelnější skupin ukrajinského národa jsou na Ruskem okupovaných územích ženy, které nestačily před nimi z nějakých důvodů utéct nestihly, případně se rozhodly i přes jejich příchod zůstat. A ačkoliv je to pro ně o to nebezpečnější, mnohé z nich se před okupanty nesklonily a svým způsobem proti nim bojují. Nejznámějším ženským partyzánským hnutím na okupovaných územích je skupina Zla Mavka. Redakce Armádního Zpravodaje soudí, že i když její členky nepoužívají zbraně, Rusy štvou a mohou riskují při tom své životy.
Boj proti okupantům bez zbraní
Ženské partyzánské hnutí Zla Mavka se zformovalo někdy na začátku roku 2023. TheGuardian uvádí, že jeho název vychází z mytologické ukrajinské postavy svádějící muže ke zkáze, a v české mytologii by se pravděpodobně daly přirovnat k nějakému typu zlých víl. Je nutné zdůraznit, že ženy proti Rusům nebojují se zbraněmi v rukách, ale páchají drobné sabotáže, vydávají vlastní noviny, vylepují různé letáky nebo se distribuují falešné rubly.
Organizace měla vzniknout v roce 2023 v Melitopolu, ale rozšířila se i do jiných míst. Například noviny, které členky vyrábí, hází tajně lidem do schránek, nechávají je na lavičkách nebo na jiných místech, kde je lze snadno najít. BalcaniCaucaso uvádí, že dalším druhem sabotážní činnosti je kreslení malých ukrajinských vlajek na různých místech, a na Krymu též členky hnutí umisťují malá oznámení s nápisem „Krym je Ukrajina“. Jejich cílem je povzbudit morálku obyvatel okupovaných území a zároveň mít pocit, že něco dělají.
Rusové si občas zaběhají na toaletu
Členky organizace Zla Mavka se však uchýlily i k přímočařejším akciím. Na svých stránkách zveřejnily informaci, že do jídla ruských vojáků dávají v případě možnosti projímadlo, i když to samozřejmě nedělají stále, aby se v takových případech neprozradily. Jindy zase vyzývají třeba k pálení ruských vlajek. Armádní Zpravodaj přitom nenašel informaci o tom, že by členky například od Rusů získávaly pro Ukrajince citlivé informace, ale nelze to vyloučit.
Ačkoliv je činnost Zla Mavka nenásilná – alespoň ve většině případů – přesto jsou členky ve velkém nebezpečí. Okupanti o nich ví a v případě prozrazení jim hrozí tvrdé tresty, vyloučit nelze ani zabití. Proto působí v silné konspiraci, kdy o sobě často ani navzájem neví a používají přezdívky. Zatím se je dle všeho Rusům nepodařilo odhalit, ale nelze to samozřejmě v některých případech vyloučit. Práci například v terénu jim také ztěžuje skutečnost, že Rusové na mnoha místech rozmisťují bezpečnostní kamery, aby činnosti odboje bránili.
Nakolik činnost této organizace prospívá, je otázkou. Stejně jako, zda ji lze skutečně považovat za partyzánskou. Vojenský analytik Jiří Vojáček sdělil redakci Armádního Zpravodaje: „Tohle bych za partyzánskou skupinu nepovažoval. Podívejte se, co popisují jako své největší akce – členky rozdávaly falešné ruské rubly s protiválečnými vzkazy, umisťovaly dýně před dveře známých kolaborantů a malovaly malé ukrajinské vlajky do uliček a na elektrické sloupy.
To je jistě důležité pro morálku místních, vidí, že v tom nejsou sami, věří ve společnou věc. Ale to jsou spíš takové happeningy, které víc než co jiného připomínají např. obrozenecké české hnutí za Rakouska-Uherska, začerňování německých názvů ulic, strhávání orlíčků, čmárání na bankovky apod. Tohle ale není partyzánství, to není ozbrojený boj. A jestli si správně vybavuji definici, ty násilné akce (proti lidem či proti infrastruktuře) jsou tam určující.“


