Ukrajinci umí zasazovat Rusku citelné rány na opravdu dlouhé vzdálenosti, o nichž se jim ještě před několika lety ani nezdálo. A otevírá jim to zcela nové možnosti.
Ukrajinská armáda je početně mnohem menší než ta ruská, ale rozhodně to neznamená, že by jí neuměla zasazovat tvrdé rány, což platí i o průmyslu a infrastruktuře, na níž závisí. Za příklad dává redakce Armádního Zpravodaje útok na ropný sklad, jehož následky jsou vidět na záběrech (níže). Stačí k tomu přitom i poměrně levný dron, který se vyhne ruské PVO.
Stovky kilometrů nejsou pro Ukrajince překážkou
Útoky na kritickou infrastrukturu patří mezi nejefektivnější nástroje, jakými se může ukrajinská armáda pokusit ochromit tu ruskou, stejně jako ekonomiku její země. A umí to i na vzdálenost, o níž si dříve mohla nechat zdát. Zapálení ropného skladu Velikiye Luki v Pskovské oblasti, tedy přibližně 480 km od ukrajinských hranic, je toho jasným důkazem.
Na takovou vzdálenost mají Ukrajinci hlavně dron An-196 Liutyi, s nímž útočí na ropné rafinerie a jinou infrastrukturu opakovaně. Wikipedia potvrzuje, že má dosah v rozmezí 600 až 2 000 km, kdy první hodnota platí, pakliže nese 75kg hlavici, zatímco druhá, jedná-li se o 50kg. Druhou možností je potom FP-1 s dosahem až 1 600 km a těžší, až 120kg hlavicí, uvádí Militarnyi.
Její velikost se bude odvíjet od vzdálenosti, na níž letí, přičemž tu maximální zřejmě unese až na polovinu svého maximálního dosahu. Obvyklým cílem takového útoku bývá hydrotreatingová, katalytická krakovací a reformační jednotka rafinerie, která je jednou z jejích nejcennějších částí, a pokud není v provozu, může dojít k úplnému odstavení závodu.
I jeden úder tak dokáže vyřadit jinak velmi rozlehlé rafinační zařízení, na jehož úplné zničení by jinak bylo potřeba minimálně vyšších desítek dalekonosných dronů. Ropa je přitom pro Rusko klíčovou komoditou, potvrzuje Wikipedia, ať se jedná o její vývoz, tak o soběstačnost průmyslu civilního a vojenského, kdy je právě armáda je poslední roky velikým konzumentem.
V podstatě už dnes až po západní Sibiř neexistuje místo, na němž by byli Rusové opravdu v bezpečí před ukrajinskými útoky právě díky rozloze země. Ještě před začátkem války neměla však Ukrajina žádný prostředek dlouhého úderu, max. systém S-300, jehož střelami lze zaútočit na vzdálenost až 150 km rovněž na pozemní cíle, potvrzuje Wikipedia.

